Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 774/06

Ústavní soud rozhodl v senátu složném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Ing. J. V., zastoupeného JUDr. Věrou Rittichovou, advokátkou, se sídlem Jiráskova 856, Ústí nad Orlicí, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2006, sp. zn. , usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 8. února 2006, č. j. -588, a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. března 2005, č. j. -516, za účasti 1) Nejvyššího soudu ČR, 2) Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, a 3) Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, jako účastníků řízení, a 1) Nejvyššího státního zastupitelství, 2) Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, a 3) Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 29. listopadu 2006 se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. března 2005, č. j. -516, kterým byl spolu s Ing. V. Z. uznán vinným ze spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 trestního zákona, kterého se měl dopustit tím, že jako vedoucí oddělení zemědělství a ochrany přírodního prostředí Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí z pokynu svého nadřízeného zabezpečoval přípravu a kontrolu plnění smluv o dílo k vydání určité publikace při vědomí, že tato publikace nebude plnit zákonný účel, a v době svého pověření řízením referátu životního prostředí téhož úřadu uzavřel dodatek ke smlouvě o dílo, jímž navýšil cenu z původní částky 200.000 Kč na částku 275.000 Kč, která byla také uhrazena, a tím způsobil společně s Ing. V. Z. České republice škodu ve výši 400.000 Kč, a sám škodu ve výši 75.000 Kč. Oběma byl za to uložen peněžitý trest ve výměře 30.000 Kč se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 8. února 2006, č. j. -588, byla odvolání obou obžalovaných zamítnuta. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2006, sp. zn. , byla pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta dovolání obou obžalovaných. Tvrdí, že postupem obecných soudů byla porušena jeho základní práva podle , , , , , a d, a y.

Pochybení obecných soudů spatřuje v tom, že na jeho jednání nebyly přednostně aplikovány mimotrestní předpisy, konkrétně . Nebylo opakovaně přihlédnuto k námitce absence subjektivní stránky, tedy úmyslu obohatit sebe nebo jiného na úkor státu jak ve vztahu k porušení povinnosti, tak ve vztahu k následku takového porušení. Na daný případ sice dopadal a , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen ""), avšak v řízení nebyla prokázána ani jeho vědomá nedbalost, ani značná škoda ani porušení důležitých povinností. Odkazuje na nález,

sp. zn.

(in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 24. N. 169. str.255), a na to, že se vytýkaného jednání dopustil z příkazu svého nadřízeného a má zato, že na toto jednání bylo třeba přednostně aplikovat ustanovení hlavy osmé .

Ústavní soud předesílá, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y). Z toho vyplývá, že obecné soudy (a nikoliv Ústavní soud) jsou oprávněny a povinny vykládat podústavní právo s ohledem na konkrétní okolnosti každého případu. Ústavní soud je do této jejich pravomoci oprávněn zasáhnout zásadně jen v případě, že svým postupem nebo rozhodnutím zároveň poruší ústavně zaručená práva a svobody (srov.

sp. zn.

in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 1. N. 17. str. 123), což se při aplikaci podústavního práva může stát pouze v případech konkurence norem podústavního práva, konkurence jejich interpretačních alternativ, a v případech svévolné aplikace podústavního práva (srov.

sp. zn.

in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 29. N. 10. str. 69). Sama skutečnost, že se obecné soudy neztotožnily s názorem stěžovatele pak rozhodně nemůže být důvodem ústavní stížnosti (srov.

sp. zn.

in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 5. N. 63. str. 481).

V posuzovaném případě stěžovatel zčásti opakuje argumentaci, kterou v průběhu řízení použil na svoji obhajobu, a zčásti argumentaci obsaženou v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. června 2005, č. j. -533, která byla překonána usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2005, č. j. -555. Obecné soudy všech stupňů se tedy s oběma těmito argumentacemi měly možnost vypořádat, což také učinily.

Z odůvodnění jejich rozhodnutí je patrný jejich závěr, že stěžovatele v rámci jeho pracovního zařazení stíhala povinnost řádně hospodařit s majetkem státu podle , bez ohledu na příkazy jemu nadřízeného spoluobžalovaného, Ing. V. Z., a že měl možnost tyto příkazy ze své funkce podstatným způsobem samostatně korigovat (přezkušování věcné a početní správnosti a ověřování přípustnosti hospodářských operací), ale přes svoji (účelově tvrzenou) mentální rezervaci tak v posuzovaném případě neučinil, a navíc po odchodu Ing. V. Z. z úřadu sám ve vytýkaném skutku pokračoval. Z obsahu argumentace stěžovatele není zcela zřejmé, zda pochopil, že trestnost vytýkaného skutku byla shledána právě a jenom v tom, že objednaná a zhotovená publikace neobsahuje vůbec žádné informace, které Okresní úřad v Ústí nad Orlicí získal při své činnosti, a které by tak byl povinen zveřejňovat podle , o ochraně přírody a krajiny, resp. podle , o právu na informace o životním prostředí. Obecné soudy přitom vzaly za prokázáno, že takto byla předmětná publikace již objednána a stěžovatel ani v průběhu její tvorby neučinil vůbec nic proto, aby předmětná publikace obsahovala takové informace, které by jejímu objednání a zhotovení dodaly zákonné opodstatnění. V jednání stěžovatele tak byl shledán soudem prvého stupně úmysl nepřímý, a tento právní závěr byl naposledy aprobován i rozhodnutím Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud taktéž reagoval na námitku stěžovatele, že vytýkané jednání má v jeho případě spíše charakter pracovněprávního deliktu než trestného činu když konstatoval, že pracovněprávní odpovědnost nevylučuje odpovědnost trestní za situace, kdy je závažným způsobem dotčen i zájem chráněný trestním zákonem.

Ústavní soud stále stojí na stanovisku, že je třeba zacházet při aplikaci jednotlivých ustanovení a institutů s právním řádem jako s jednotným, vnitřně diferencovaným systémem, a zohledňovat vedle trestněprávních asketů i aspekty soukromoprávní. V posuzovaném případě však neshledal, že by obecné soudy vykročily z mezí ústavně konformní interpretace a aplikace podústavního práva. Lze k tomu dodat, že je zásadně neakceptovatelné, aby se stěžovatel dovolával vůči obecným soudům respektu ke svým právům, a zároveň vylučoval odpovědnost za to, jak se svými právy a povinnostmi naložil. Ústavní soud proto konstatuje, že obecné soudy dostály své ústavně vymezené roli, aniž by svým postupem a rozhodnutími porušily jakákoliv ústavně zaručená práva a svobody stěžovatele. Proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2006

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu

Za správnost: H. Kyprová