Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 661/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného JUDr. Pavlem Pileckým, advokátem se sídlem Praha 2, Uruguayská 178/5, proti rozsudkům Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2006, čj. - 162, a Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2005, čj. - 148, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností stěžovatel požaduje zrušení shora označených rozhodnutí, kterými mu nebyl umožněn přístup k účetní závěrce Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním (OSA) za rok 1995. Stěžovatel dovozuje, že nezpřístupněním účetní závěrky organizace, která spravuje též jeho majetek, byla porušena jeho základní práva podle a d a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Obecné soudy ve svých rozhodnutích dospěly k závěru, že právní povinnost OSA zpřístupnit stěžovateli účetní závěrku vznikla teprve 1. lednem 1996, a to okamžikem účinnosti Podstata rozhodnutí obecných soudů je shrnuta v této pasáži shora označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu: "Dovolatel ... pouze obecně zdůvodňuje svůj tvrzený zájem na tom, aby mu byl umožněn přístup k roční účetní závěrce žalovaného za rok 1995, aniž by kromě odkazu na to, že je garantována ochrana majetku, blíže podstatu jím uplatněného nároku konkretizoval. Za tohoto stavu úvahy odvolacího soudu, vycházející ze skutečnosti, že nabyl účinnosti až ke dni 1. ledna 1996, takže se proto nemohl vztahovat na úpravu povinností, týkajících se zúčtovacího období roku 1995, jsou přiléhavé. Tomu odpovídá, i pokud soud vzal v úvahu stav právní úpravy v roce 1995, přihlédl k obsahu statutu OSA (žalovaného) platného pro rok 1995 a k obsahu smlouvy o zastupování autorských práv, jež byla uzavřena dne 19. 2. 1987 mezi žalobcem a žalovaným (resp. jeho právní předchůdcem). Pokud odvolací soud dovodil, že pro zúčtovací období roku 1995 nebyla dána ani zákonná, ani smluvní povinnost žalovaného zpřístupnit účetní závěrku žalobci, je tento závěr odůvodněný a podané dovolání žalobce jej ve skutečnosti nikterak nevyvrací." Takovýto právní závěr nemůže být protiústavní.

Ústavní soud zdůrazňuje, že v současné době má již stěžovatel přístup ke všem účetním závěrkám, počínaje rokem 1996, a není jasné (stěžovatel to ve své stížnosti ani nijak blíže neupřesňuje), jak může poškodit jeho základní právo vlastnit majetek nemožnost přístupu k účetní závěrce za rok 1995, tedy k účetní závěrce, osvědčující skutečnosti více než deset let staré.

Ústavní soud připomíná, že , č. , rozeznává v , jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud dospěl k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2006

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu