Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 532/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. N., zastoupeného JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem se sídlem Moravská Ostrava, Sadová 1585/7, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností Z. N. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ČR pro porušení d (dále jen "").

Uvedeným usnesením Nejvyšší soud ČR odmítl, jako nedůvodné, dovolání stěžovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "odvolací soud") ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. . Tímto rozsudkem byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě (dále jen "soud prvního stupně") ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. , a na převzatém skutkovém základě byl stěžovatel nově uznán vinným pomoci k trestnému činu podvodu podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) k § 250 odst. 1, 4 trestního zákona (dále jen "TrZ"). Za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, za současného uložení peněžitého trestu ve výši 100 000,-- Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, a trestu zákazu činnosti na dobu pěti let. Skutkový děj je podrobně popsán ve výroku rozsudku odvolacího soudu, na který Ústavní soud odkazuje.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že nepodmíněný trest, uložený mu odvolacím soudem, je nepřiměřený a neproporcionální, neboť od spáchání skutku uplynulo bezmála deset let a nikdy v minulosti nebyl trestán. Na podporu svého tvrzení poukázal na nález Ústavního soudu

sp. zn.

.

Po přezkoumání věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstata ústavní stížnosti spočívá pouze ve výtce, týkající se nepřiměřenosti trestu s ohledem na délku trestního řízení.

Obecně je délka řízení vymezena okamžikem zahájení řízení (vznikem sporu) a definitivním rozhodnutím ve věci. Její přiměřenost se hodnotí podle okolností případu a s ohledem na kritéria, vyplývající z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz z mnoha dalších Pélissier a Sassi proti Francii [velký senát], č. 25444/94, § 67, ESLP 1999-II; Hradecký proti České republice, č. 76802/01, § 44, 5. říjen 2004). Samotná několikaletá délka řízení automaticky neznamená překročení přiměřené délky (průtahy) řízení.

Přiměřenost délky řízení se pak promítá do dvou rovin. Do roviny rychlosti řízení v rámci spravedlivého procesu, tj. zda v rámci řízení docházelo a dochází k průtahům, ovšem pouze prodlevy, které jsou přičitatelné státu, mohou vést k závěru o překročení přiměřené lhůty - průtazích (Monnet proti Francii, rozsudek ze dne 27. října 1993, série A č. 273-A, § 30) a do roviny ukládání trestu, jakožto zásahu do osobní svobody jednotlivce, tj. zda se jedná o přiměřený a proporcionální zásah s ohledem na délku řízení.

K tomu Ústavní soud dodává, že pro tvrzení o průtazích v řízení nestačí globální tvrzení stěžovatelů, že soudy jejich věc neprojednaly bez zbytečných průtahů a spor trvá již několikátým rokem. Stěžovatelé musí v ústavní stížnosti vymezit období, v němž k průtahům docházelo a dochází, a specifikovat, v čem konkrétně průtahy spatřují. Tvrzené průtahy v řízení musí být aktuální, nelze je tedy namítat až po pravomocném skončení soudního řízení, neboť v takovém případě už zásah Ústavního soudu, spočívající v příkazu soudu, aby ve věci začal neprodleně jednat, postrádá smyslu. Navíc, před podáním ústavní stížnosti obsahující námitku nepřiměřené délky řízení - průtahů v řízení - musí stěžovatelé využít preventivní prostředek k odstranění průtahů upravený v ustanovení , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších zákonů, příp. v přípravném řízení ustanovení § 157a trestního řádu (dále jen "TrŘ"), aby bylo možno reagovat a napravit případné průtahy v řízení již v rámci soustavy obecného soudnictví a v okamžiku, kdy jsou aktuální. Stěžovatelé mohou rovněž využít kompenzační prostředek nápravy nepřiměřené délky řízení, tzv. zadostiučinění, upravený v ustanovení zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění .

V projednávané věci Ústavní soud nezkoumal, zda v předmětném trestním řízení existovaly průtahy či nikoli, neboť stěžovatel průtahy v řízení nenamítal, ale ve vztahu k délce řízení, kdy podle jeho tvrzení od spáchání skutku uplynulo bezmála deset let, považoval uložený trest za nepřiměřený a neproporcionální.

Jedná se o námitku, která postrádá opodstatnění. Stěžovatel nesprávně vymezil délku řízení od doby spáchání skutku. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že délka řízení se počítá od zahájení řízení, v daném případě tedy od doručení usnesení o zahájení řízení, tj. od 26. 7. 2002. Obžaloba v této trestní věci byla u Krajského soudu v Ostravě podána dne 22. 3. 2004, který rozhodl rozsudkem ze dne 26. 10. 2004, a odvolací soud rozhodl dne 14. 4. 2005. Celé trestní řízení bylo ukončeno rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR o dovolání, tj. dne 7. 6. 2006. Z uvedeného vyplývá, že trestní stíhání stěžovatele trvalo maximálně čtyři roky a prošlo třemi stupni jurisdikce. Odkaz stěžovatele na nález Ústavního soudu,

sp. zn.

, který reagoval na trestní stíhání přesahující deset let, není případný.

V dané věci, s přihlédnutím ke všem okolnostem případu rozhodným pro výši ukládaného trestu, zejména k výši škodlivého následku přesahující 17 miliónů korun, ke složitosti věci (mj. tři obvinění, četnost útoků) a s přihlédnutím k právní kvalifikaci skutků, kterých se stěžovatel dopustil a na které zákon stanoví trest odnětí svobody v rozmezí pět až dvanáct let, kdy mu byl uložen trest v trvání pěti let a šesti měsíců, tj. na samotné dolní hranici zákonné sazby, lze uzavřít, že zásah do osobní svobody stěžovatele, obecně předvídaný ústavním pořádkem (uložený trest), je v souvislosti s délkou řízení přiměřeným a proporcionálním zásahem opírajícím se o trestněprávní předpisy. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že námitku o nepřiměřenosti trestu s ohledem na délku řízení měl stěžovatel uplatnit již v podaném dovolání, a nikoli až v řízení před Ústavním soudem.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2006

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu