Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 643/06

Ústavní soud rozhodl dne 4. prosince 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti 1) Z. B. a 2) J. Ch., obou zastoupených JUDr. Jaroslavem Trnkou, advokátem, Advokátní kancelář v Pelhřimově, Příkopy 25, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 13.10.2005, č.j. -118, a rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 27.5.2005, č.j. -88, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 6.10.2006 se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi byla porušena jejich základní práva a svobody plynoucí z a d (dále jen " ").

Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou instancí, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovatelům i ostatním účastníkům řízení známy.

Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti nesouhlasí s právním názorem nalézacího soudu potvrzeným odvolacím soudem spočívajícím v tom, že vyloučení účastníka sdružení Ing. J. B. podle ustanovení o.z. je neplatné. Obecné soudy dospěly k závěru, že důvody pro vyloučení účastníka ze sdružení, obsažené v ě sepsané formou notářského zápisu ze dne 16.5.2005, nejsou dostatečně skutkově vymezeny a konkretizovány, a že tedy jde dle ustanovení o.z. o právní úkon pro neurčitost absolutně neplatný. S tímto závěrem stěžovatelé nesouhlasí a tvrdí, že ve smlouvě ani v zákoně není stanoveno, že by důvody vyloučení ze sdružení musely být součástí usnesení, kterým se toto vyloučení provádí. Dle názoru stěžovatelů bylo tak fakticky vyžadováno splnění povinnosti, kterou jim žádné zákonné ustanovení neukládá.

Ústavní soud poté, co zhodnotil skutkovou a právní stránku věci, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí nebo čtvrtou instancí v systému všeobecného soudnictví, neboť není vrcholem soustavy obecných soudů, ani není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným. Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že interpretace právních předpisů obecnými soudy může být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté y, a zasáhne tak do některého ústavně zaručeného základního práva; to však není případ stěžovatelů.

Ústavní soud tedy není zásadně povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva, v daném případě ustanovení § 838 odst. 2 ve vztahu k ustanovení § 37 odst. 1 o.z.; k tomuto přezkumu může přistoupit toliko tehdy, jestliže současně shledá porušení některých ústavních kautel. Jak již Ústavní soud dříve judikoval, "...základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, pročež na ně obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. pro přepjatý formalismus), pak zakládá porušení základního práva a svobody" (srov. např. nález sp.zn.

, Sb.n.u., sv. 17, str. 235).

Stěžovatelé namítli porušení y. Z tohoto pohledu jde především o to, zda napadený rozsudek odvolacího soudu je výsledkem řádného procesu, byť pro stěžovatele nepříznivým, tedy procesu, který jako celek nevybočil z ústavněprávních mezí. Ústavní soud v tomto směru nezjistil, že by se stěžovatelům procesu šetřícího jejich ústavní hmotná či procesní práva nedostalo. Stěžovatelům nikterak nebylo bráněno předložit jejich věc soudu spolu s argumentací a návrhy důkazů v rozsahu, v němž to považovali za nezbytné. Závěry obecných soudů byly v potřebném rozsahu odůvodněny, řízení před nimi probíhající nevykazovalo vady v rovině porušení ústavních kautel a ani výroky napadených soudních rozhodnutí nelze považovat za extrémně vybočující z principů spravedlnosti.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost dle ustanovení o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 4. prosince 2006

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu