Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 93/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti Mgr. E. M., právně zastoupeného JUDr. Pavlem Šedivým, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Tábor, Údolní 2997, směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. listopadu 2005, č.j. -45, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno jeho ústavně zaručené na uplatňování státní moci jen v případech a v mezích, které stanoví zákon, podle y ČR a d (dále jen ""), právo na svobodu a rovnost v důstojnosti a v právech podle y a právo, aby povinnosti byly ukládány jen na základě zákona a jen při zachování základních práv a svobod podle y.

Finanční úřad v Táboře svým rozhodnutím ze dne 16. února 2004, č.j. 22688/04/110916/2588, dodatečně stěžovateli vyměřil daň z příjmů fyzických osob za rok 1999 ve výši 2,640.000,- Kč. Stěžovatel tento platový výměr napadl odvoláním, které Finanční ředitelství v Českých Budějovicích, rozhodnutím ze dne 6. září 2004, č.j. 3438/110/2004, zamítlo. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí správní žalobu. Žalobu Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl rozsudkem ze dne 27. října 2004, č.j. -14. I toto rozhodnutí stěžovatel napadl a o jeho kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem napadeným v ústavní stížnosti.

Stěžovatel v ústavní stížnosti, postrádající jakoukoliv ústavně právní argumentaci, brojil proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který měl, obdobně jako ostatní orgány veřejné moci, nesprávně interpretovat ustanovení , o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). V důsledku nesprávného výkladu měla být kasační stížnost zamítnuta, a to přesto, že Nejvyšší správní soud souhlasil se stěžovatelem v otázce nespornosti skutkových otázek.

S ohledem uvedené okolnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí i s obsahem připojeného spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích, vedeného pod sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.

Ze spisu správního osudu je patrné, že podstatnou část argumentace předložené v ústavní stížnosti stěžovatel předložil již ve správní žalobě, resp. v kasační stížnosti.

Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (y ČR), není běžnou instancí v systému všeobecného soudnictví, a nepřísluší mu posuzovat celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, případně nahrazovat hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Ústavní soud rovněž neprovádí hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s jejich hodnocením neztotožňoval. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.

V projednávané věci Ústavní soud neshledal, že by Nejvyšší správní soud svým rozhodnutím vybočil z mezí stanovených procesními předpisy. Ústavní soud tedy neshledal zkrácení stěžovatele v jeho základních právech. Nejvyšší správní soud aplikoval svoji pravomoc v zákonných mezích a způsobem který zákon předvídá. Skutečnost, že Nejvyšší správní soud neshledal povinnost uloženou stěžovateli Finančním úřadem v Táboře jako nezákonnou, resp. fakt, že stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutími orgánů veřejné moci není samu o sobě možno považovat za jeho zkrácení v základních právech které ve své ústavní stížnosti namítal.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu