Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 821/06

Ústavní soud rozhodl dne 21. listopadu 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele F. S., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Kratochvílem, advokátem se sídlem Belgická 38, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. srpna 2006 č. j. -30, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu s tvrzením, že se jím cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Citovaným usnesením bylo rozhodnuto, že soudkyně JUDr. Iveta Hochmannová není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. . Stěžovatel, takto žalovaný v řízení před obecnými soudy, je názoru, že (jím nahlížený) nepřátelský postoj jmenované soudkyně k osobě jeho právního zástupce, na nějž lze usuzovat ze způsobu protokolace a (procesním ustanovením odporujícímu) vedení řízení o rozvod manželství, zakládá relevantní námitku o její podjatosti ve smyslu ustanovení V rámci stížnostních bodů toto své přesvědčení podrobně rozvedl a posléze se domáhal, aby Ústavní soud předmětné rozhodnutí Krajského soudu v Praze pro zásah do jeho shora označených ústavních kautel nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak se podává z obsahu napadeného rozhodnutí, Krajský soud v Praze po zhodnocení tvrzení stěžovatele i vyjádření dotčené soudkyně přezkoumatelným způsobem odůvodnil, proč neshledal důvody pro její vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci. Jeho rozhodnutí Ústavní soud nepovažuje za vykročující z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních práv, jež stěžovatel označil v ústavní stížnosti. Vycházeje z obsahu ustanovení , obecný soud posuzoval, zda lze mít pro stěžovatelem uplatněné výhrady důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudkyně JUDr. Ivety Hochmannové. Konstatoval, že předložené námitky ve vztahu ke tvrzenému jednání jmenované soudkyně vytýkají z pohledu relevantní právní úpravy vady (okolnosti spočívající) v postupu soudce v řízení o projednávané věci, pročež pro výslovně zákonem definovanou zábranu utváření tohoto úsudku (negativní vymezení důvodu vyloučení) dovodil, že nelze obsah těchto výtek kvalifikovat jako důvod k jejímu vyloučení ( ). Současně připomněl, že proti způsobu vedení řízení (procesním vadám) lze účinně brojit v rámci uplatnění opravných prostředků.

Za této situace Ústavní soud, který není další odvolací instancí v systému obecného soudnictví, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti, v tom rámci především orgánem ochrany proti svévoli ze strany obecných soudů [, písm. d)y ČR], porušení ústavních práv, jichž se stěžovatel dovolával, neshledal. Proto byla ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná a podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2006