Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 730/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. K. G., zastoupené JUDr. Pavlem Čadrou, advokátem se sídlem Praha 2, Karlovo nám. 28, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 8. 2006, čj. - 54, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2006, čj. - 47, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 8. 2006, čj. - 54, kterým bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2006, čj. - 47, jímž bylo zastaveno řízení o žalobě stěžovatelky na ochranu osobnosti. Označenými usneseními byla porušena její ústavní práva na soudní ochranu podle d (dále jen " ") a podle y ČR.

V ústavní stížnosti podrobně vylíčila důvody, které ji vedly k podání žaloby na ochranu osobnosti proti žalovanému MUDr. J. K. a průběh řízení o její žádosti na osvobození od soudních poplatků. To skončilo tím, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 10. 2005, čj. - 47, jejímu návrhu na osvobození od soudního poplatku nevyhověl a k jejímu odvolání Vrchní soud v Praze zamítavé usnesení Městského soudu v Praze potvrdil usnesením ze dne 16. 2. 2006, čj. - 38. Stěžovatelka tvrdí, že doložila odpovídajícími doklady, že není schopna uhradit vyměřený soudní poplatek a pokud by jí nebylo osvobození přiznáno, je takové rozhodnutí porušením jejího práva na přístup k soudu.

Z označených rozhodnutí obecných soudů, která stěžovatelka navrhla zrušit, vyplývá, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2006, čj. - 47, bylo v uvedené věci zastaveno řízení podle pro nezaplacení soudního poplatku stěžovatelkou. Po jejím odvolání Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 8. 2006, čj. - 54, shora označené usnesení městského soudu potvrdil, protože Městský soud v Praze, jako soud prvního stupně, postupoval v souladu s ustanovením , o soudních poplatcích, neboť stěžovatelka nesplnila svoji zákonnou povinnost zaplatit soudní poplatek ani po výzvě soudu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka navrhla zrušení výše označených usnesení obecných soudů o zastavení řízení ve věci její žaloby na ochranu osobnosti. V ústavní stížnosti napadla i rozhodnutí obecných soudů o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. V předmětné věci však Ústavní soud může přezkoumávat pouze ústavnost rozhodnutí, jejichž zrušení bylo ústavní stížností výslovně navrženo. Nemůže se tedy zabývat přezkumem rozhodnutí, jimiž došlo k zamítnutí osvobození od soudních poplatků, ani vlastním meritem věci, tj. zásahem do jejích osobnostních práv, což stěžovatelka rovněž v ústavní stížnosti rozsáhle zmiňuje.

Podle ustanovení je povinností soudu určit poplatníkovi (v konkrétním případě stěžovatelce) lhůtu k zaplacení soudních poplatků. Pokud tak poplatník neučiní, je povinností soudu řízení zastavit. Podle y se každý může domáhat stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Stanoveným postupem, podle zmíněného ustanovení y, je mj. i povinnost zaplatit příslušný soudní poplatek. Splnění poplatkové povinnosti je tedy jedním ze základních předpokladů pro uplatnění práva na soudní ochranu podle y. Tyto podmínky musí respektovat každý, kdo se dovolává práva na soudní ochranu. Tato povinnost vyplývá i z ustanovení y ČR, podle něhož je soud vázán zákonem, případně mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu.

V předmětné věci je nesporné, že stěžovatelka nesplnila svoji zákonnou povinnost zaplatit ve stanovené lhůtě soudní poplatek, a to ani po výzvě soudu. V takovém případě zákon ukládá obecnému soudu řízení zastavit. Rozhodnutí obecných soudů obou stupňů nejsou v rozporu ani se zákonem, ani s ústavním pořádkem. Ústavní soud tedy neshledal v přezkoumávané věci žádná porušení základních práv stěžovatelky, tvrzených v ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2006

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu