Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 604/06

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatelky MTR spol. s r. o., U splavu 1448, Slavkov u Brna, zastoupené JUDr. Ilonou Třískovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Tišnovská 167, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2005, č. j. -156, a usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 1. 12. 2004, č. j. -119, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 1. 12. 2004, č. j. -119, kterým bylo připuštěno, aby na místo dosavadního žalobce, Ing. M. H., správce konkurzní podstaty úpadce Union banka, a. s., v likvidaci, vstoupila do řízení J & T BANKA, a. s., se sídlem Pobřežní 297/14, Praha 8, IČ 47115378.

Odvolací soud podle názoru stěžovatelky nepostupoval správně, protože nezkoumal, zda na straně nově přistoupivšího účastníka jsou splněny podmínky věcné aktivní legitimace v den zahájení řízení. Odvolací soud tak neodstranil vady řízení, které nastaly již v řízení před soudem prvého stupně a jejichž nápravy se podaným odvoláním domáhala. Podle jejího názoru tak došlo k zásahu do jejích ústavních práv, konkrétně práva na soudní a jinou ochranu, které je zakotveno v d. Dále uvedla, že proti rozhodnutí krajského soudu, které je nyní napadeno ústavní stížností, podala dovolání k Nejvyššímu soudu, které bylo odmítnuto jako bezdůvodné podle (dále jen " ").

Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

V dané věci stěžovatelka požaduje v petitu ústavní stížnosti zrušení rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně. Z petitu a ani z obsahu ústavní stížnosti ovšem není nikterak zřejmé, že by směřovala i proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, který dovolání stěžovatelky odmítl jako zjevně bezdůvodné. V tomto světle je třeba hodnotit přípustnost, resp. včasnost podání ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu prvého stupně a odvolacího soudu, je třeba posuzovat lhůtu pro její podání od okamžiku doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Je tomu tak proto, že podle musí být ústavní stížnost podána ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a to proti tomuto rozhodnutí. Jedinou výjimkou je případ, na který pamatuje ustanovení , které umožňuje, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. V daném případě však dovolání nebylo odmítnuto jako nepřípustné. Naopak dovolání bylo přípustné podle ustanovení , což dovolací soud správně v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí. K odmítnutí dovolání tedy nedošlo proto, že by rozhodnutí o přípustnosti dovolání záviselo na uvážení dovolacího soudu, ale proto, že dovolací soud jej shledal podle zjevně bezdůvodným.

Podle zápisu uvedeného na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2005, č. j. -156, obdržela stěžovatelka, resp. její právní zástupce, uvedené rozhodnutí dne 24. 6. 2005. Od tohoto data počala podle běžet 60 denní lhůta pro podání ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána Ústavnímu soudu až dne 8. 9. 2006, je zcela evidentní, že byla podána opožděně.

Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků stížnost odmítl jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 15. listopadu 2006

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj