Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 509/06

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. V., zastoupeného JUDr. Janem Hrdličkou, advokátem v Praze 2, Přemyslova 5, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2005, čj. -138, a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 10. června 2005, čj. -128, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí. Poté, co si Ústavní soud vyžádal kopie rozhodnutí napadených rozhodnutí, které stěžovatel k rozhodnutí původně nepřipojil, zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "). Takovýmto prostředkem je též dovolání v trestní věci. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. dubna 2006, sp. zn. (jehož ústavnost stěžovatel nijak nezpochybňuje), bylo dovolání podané proti rozhodnutí soudu druhého stupně podáno opožděně z procesních důvodů na straně advokáta stěžovatele. S ohledem na uvedené tedy není Ústavní soud ani s to o věci meritorně rozhodovat.

Stěžovatel nese plnou odpovědnost za včasnost podání dovolání. Pokud tedy dovolání nebylo podáno včas, nemůže Ústavní soud vstupovat do role soudu dovolacího a o věci rozhodovat namísto soudu dovolacího. Je na stěžovateli, pokud bylo dovolání vskutku podáno po lhůtě vinou jeho právního zástupce (což Ústavní soud v tomto rozhodnutí neposuzuje ani posuzovat nemůže), aby vůči němu eventuálně uplatnil příslušné nároky včetně nároků na náhradu škody.

O posuzované ústavní stížnosti tedy nezbylo Ústavnímu soudu než rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je patrno, neboť ústavní stížnost nesměřovala proti pravomocnému rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2006