Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 420/06

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti o ústavní stížnosti E. Š. a M. Š., zast. JUDr. Renátou Koutnou, advokátkou, sídlem Podhorská 28, Jablonec nad Nisou, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.3.2006, č.j. -232, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5.12.2001, č.j. -74, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

1.

Stěžovatelé podáním ze dne 8.6.2006, posléze doplněným prostřednictvím právní zástupkyně, napadli v záhlaví uvedený rozsudek Nejvyššího soudu a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, jimiž bylo rozhodováno o jejich povinnosti vyklidit specifikované nemovitosti, přičemž tvrdili, že těmito rozhodnutími byla porušena jejich základní práva chráněná v a v d.

2.

Z předložených podkladů, jakož i ze spisu Okresního soudu v Děčíně, sp.zn. , Ústavní soud zjistil, že ve sporu o vyklizení nemovitosti, v němž stěžovatelé vystupovali na straně žalované, byl posledním rozhodnutím rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.3.2006, č.j. -232, který byl právní zástupkyni stěžovatelů doručen dne 26.4.2006. Stěžovatelé proti tomuto rozsudku sepsali podání označené jako "ústavní stížnost" a toto podání odeslali na adresu Okresního soudu v Děčíně, jemuž bylo doručeno 13.6.2006. Okresní soud kopii podání založil do spisu a jeho originál odeslal dne 4.7.2006 na adresu Ústavního soudu, jemuž byl doručen dne 7.7.2006.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a y) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d)y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. ).

Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky nezbytné k projednání ústavní stížnosti. Je zřejmé, že posledním opravným prostředkem stěžovatele bylo dovolání, přičemž rozhodnutí o něm bylo stěžovatelům (jejich právní zástupkyni doručeno dne 26.4. 2006; tento den byl rozhodný pro počátek běhu lhůty k podání stížnosti. Ústavní soud není součástí systému obecných soudů; jeho posláním je kontrola ústavnosti a řízení před ním je řízením odděleným od řízení před obecnými soudy (případně před orgány veřejné správy), pročež zachování příslušných lhůt (např. podle ) je dáno pouze podáním návrhu Ústavnímu soudu. Z tohoto důvodu podání ústavní stížnosti jinému soudu než Ústavnímu soud nemá za následek zahájení řízení. V posuzované věci tak bylo podání stěžovatelů doručeno Ústavnímu soudu až po zákonem stanovené lhůtě.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2006

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj