Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 254/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. R. K., zastoupené JUDr. Martou Kučerovou, advokátkou v Jablonci nad Nisou, Podhorská 28, proti usnesení Okresního soudu v České Lípě sp. zn. ze dne 15. 3. 2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti usnesení Okresního soudu v České Lípě sp. zn. ze dne 15. 3. 2006, jímž nebylo připuštěno rozšíření žaloby o další částku 1.372.917,- Kč. Napadeným rozhodnutím bylo podle jejího názoru porušeno ustanovení d (dále jen " ").

Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka v následujících skutečnostech:

Stěžovatelka jako správkyně konkurzní podstaty podala žalobu proti dvěma žalovaným o zaplacení částky 6.372.590,- Kč, která se skládala z 15 samostatných nároků. Podáním ze dne 12. 1. 2005 navrhla připuštění změny návrhu, a to rozšíření o částku 1.354.413,- Kč tak, že žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit do konkurzní podstaty částku 7.727.003,- Kč. Důvodem návrhu bylo rozšíření o další tři nároky, které byly zjištěny až po podání žaloby. Při prvním ústním jednání dne 12. 10. 2005 jeden ze žalovaných namítal, že část uplatněných nároků vznikla v době, kdy byl u druhého žalovaného v pracovním poměru, a že část nároků vznikla v době, kdy byl s tímto žalovaným v obchodně právním vztahu. Soud vyzval stěžovatelku, aby při jednání uplatněné nároky (18 samostatných nároků) klasifikovala a uvedla, které patří do období pracovního poměru a které do období obchodně právního vztahu. Vzhledem k tomu, že nebyla schopna toto rozdělení ihned provést, bylo jednání odročeno. Stěžovatelka požadované údaje doplnila podáním ze dne 18. 10. 2005. Při přípravě jednání prý zjistila, že došlo k matematickému pochybení, což sdělila při jednání soudu dne 15. 3. 2006 a upřesnila požadovanou částku. Soud ji však vyzval, aby znovu upřesnila požadované částky s tím, aby uvedla, ve kterých položkách došlo k navýšení. Soud I. stupně pak napadeným usnesením sp. zn. ze dne 15. 3. 2006 rozšíření žaloby nepřipustil. Stěžovatelka je přesvědčena, že soud je povinen i u změny žaloby dodržovat podmínky ustanovení a V jejím případě soud I. stupně - přes složitost případu -omezil svou přípravu na to, že až při jednání shledal neurčitost a nesrozumitelnost v podáních a žádal od ní okamžitou reakci. Proto navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

II.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. vedený u Okresního soudu v České Lípě. Ze spisu zjistil, že stěžovatelka změnila návrh a rozšířila žalobu; to bylo doručeno soudu I. stupně dne 14. 1. 2005. V tomto návrhu uvedla, že škoda způsobená žalovanými se navýšila o celkem 1.354.413,- Kč a navrhla, aby soud připustil změnu žaloby tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně uhradit do konkurzní podstaty částku 7.727.003,- Kč. Ze spisu (č.l. 68) bylo dále zjištěno, že při ústním jednání dne 12. 10. 2005 bylo stěžovatelce uloženo, aby doplnila skutková tvrzení (i ve vztahu k navrhovanému rozšíření žaloby) o údaje, z porušení jaké právní povinnosti jsou jednotlivé položky žalovány "po druhém žalovaném" s tím, že je třeba porušení právních povinností zároveň konkretizovat. Z protokolu o ústním jednání dne 15. 3. 2006 vyplývá, že bylo předneseno upřesnění žaloby, k němuž byla stěžovatelka vyzvána, a dále tvrzení stěžovatelky, že upozornila soud na matematickou chybu ve svých návrzích. Z protokolu však také plyne, že soud upozornil stěžovatelku na nesoulad mezi požadovanými částkami tak, jak jsou uvedeny v jednotlivých podáních stěžovatelky a přednesených návrzích. Soud I. stupně přerušil jednání k rozhodnutí o návrzích stěžovatelky. Po přerušení jednání vyhlásil usnesení sp. zn. (č.l. 97 revers), kterým rozšíření žaloby o zaplacení další částky 1.372.917,- Kč nepřipustil. Tímtéž usnesením připustil změnu žaloby tak, že z původně požadované částky bude část požadována po obou žalovaných společně a nerozdílně, část výlučně po prvním žalovaném a další část výlučně po druhém žalovaném. Soud pak jednání odročil na neurčito.

III.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla stěžovatelka účastníkem, k porušení jejích základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí včetně řízení, v němž bylo vydáno, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud při rozhodování o této ústavní stížnosti vycházel především z posouzení její ústavně právní roviny. Ústavní stížností je napadeno rozhodnutí ryze procesní povahy, které má charakter rozhodnutí upravujícího postup řízení, jež pravomocně ukončeno nebylo a stále běží. Proti takovým rozhodnutím příslušná obecná právní úprava, tedy , nepřipouští ani opravné prostředky [srov. ], neboť se jedná o průběžná rozhodnutí přijímaná v rámci samotného řízení; proti rozhodnutí z něj vyplývajícího mohou účastníci brojit řádnými, popř. mimořádnými opravnými prostředky, které mohou i případné procesní nedostatky napadnout. Jedná se toliko o otázku běžného práva, která ústavněprávní roviny nedosahuje.

Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že základní právo, jehož se stěžovatelka dovolává, zjevně porušeno nebylo.

Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2006

František Duchoň v.r.

předseda senátu