Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 240/06

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., zastoupeného Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Moravské Ostravě, Čs. Legií 5, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2005, č.j. -162, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V podané ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí, jímž Nejvyšší soud v dovolacím řízení zrušil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2004, č.j. -123, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 10 .2004, č.j. -137, a věc (v níž stěžovatel vystupoval jako žalobce) vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Stěžovatel má za to, že dovolací soud napadeným rozsudkem, jímž zvrátil jemu příznivá rozhodnutí soudů nižších stupňů, porušil , , větu prvou, , , větu první, d a y. Stěžovatel oponuje posouzení otázky, jaký vliv na nárok na náhradu mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru podle a násl. zák. práce má okolnost, že výplata přiznaného starobního důchodu byla později zastavena a uložena povinnost dávky dosud vyplacené vrátit; podrobně uvádí, proč není správný dovolacím soudem vyjádřený názor, že "důvody, pro které se zaměstnanec rozhodl požádat o starobní důchod, ... jsou nerozhodné".

Do dne podání ústavní stížnosti rozhodl již soud prvního stupně stěžovateli nepříznivým rozhodnutím (ze dne 12. 1. 2006), vázán právním názorem dovolacího soudu, proti němuž podal odvolání.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d/ y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (srov. též , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů /dále jen " "/).

Podle soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. téhož předpisu).

Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném jen na hlediska ústavnosti.

Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. řízení, které má být posléze vedeno na základě kasačního rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Z vyloženého principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno. Ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat; v řízení, jež dosud probíhá, je splnění tohoto požadavku přirozeně nemožné. Na tom nic nemění, že je již vedeno řízení, usměrněné právním názorem, který v předchozím (napadeném) rozhodnutí vyslovil dovolací soud ( ).

Platí tedy, že proti rozhodnutí, jímž dovolací soud podle , část věty za středníkem, dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení ( ), není ústavní stížnost přípustná.

Ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavní soudu se v dané věci uplatnit nemůže, neboť stěžovatel nenapadá rozhodnutí (soudu prvního stupně), jež bylo v době podání ústavní stížnosti již vydáno, a proti kasačnímu rozhodnutí je z povahy věci použít nelze (nejde o rozhodnutí "konečné").

Nepřípustnou ústavní stížnost Ústavní soud soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. e/ zákona o Ústavní soudu odmítl.

Stěžovateli nic nebrání, aby ústavní stížností napadl rozhodnutí, jež bude v jeho věci vydáno "o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje" ( ).

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu n e n í odvolání přípustné.

V Brně dne 6. listopadu 2006

Vladimír K ů r k a v. r.

soudce zpravodaj