Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
52700.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 133/05
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. P., zastoupené JUDr. Zuzanou Novákovou, advokátkou se sídlem Opava, Zacpalova 27, proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 11. 5. 2004, čj. 29 Nc 1073/2003 - 18, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2004, čj. 9 Co 1517/2004 - 27, t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á .
Odůvodnění:
Ústavní stížností odevzdanou k poštovní přepravě dne 8. 3. 2005, doplněnou podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 6. 2005, stěžovatelka navrhla zrušení usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 9. 12. 2003, čj. 29 Nc 1073/2003 - 4, kterým byla zamítnuta její žádost o ustanovení právního zástupce. Navrhla i zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2004, čj. 9 Co 1517/2004 - 27, kterým bylo usnesení okresního soudu potvrzeno.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že usnesením téhož okresního soudu, ze dne 9. 12. 2003, čj. 29 Nc 1073/2003 - 4, byla na její majetek nařízena exekuce k uspokojení pohledávky oprávněné společnosti Allegro, s. r. o., podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.10. 1995, čj. 2 Sm 171/5 - 16, ve výši 1 035 000,-- Kč s příslušenstvím. Proti tomuto usnesení podala odvolání, které spojila s žádostí o ustanovení právního zástupce ve věci, vzhledem k tomu, že nemá právnické vzdělání a nachází se ve složité finanční situaci. Její žádost byla zamítnuta. Stěžovatelka je přesvědčena, že oběma rozhodnutími byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 90 Ústav y ČR, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 2 odst. 2 , čl. 36 odst. 1 , čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobo d.
Podle stěžovatelky nemůže soud kvalifikovaně posoudit relevantnost její možné újmy či ohrožení, v souvislosti s právní obtížností dané věci. O ustanovení zástupce požádala v rámci odvolacího řízení, tedy nikoliv na začátku exekučního řízení. Právo na právní pomoc však nevylučuje poskytnutí právní pomoci kdykoliv v průběhu řízení. Podle svých majetkových poměrů splňuje první předpoklad pro ustanovení právního zástupce. Druhým předpokladem je skutková či právní složitost dané věci. K tomu uvedla, že v exekučním řízení se jedná o pohledávku z úvěru, který jí byl kdysi poskytnut. Podle jejího názoru část vykonatelné pohledávky již byla zaplacena započtením. Právě s ohledem na tento způsob úhrady pohledávky, jako osoba bez právního vzdělání nemusí unést důkazní břemeno svého tvrzení o úhradě dluhu, protože bude nutné vyhodnocování složitých listinných důkazů. Přestože krajský soud považuje exekuční řízení pro částku 1 035 000,-- Kč za běžnou věc, nemůže posoudit, zda je schopna hájit své zájmy bez právního zástupce. Pokud neobhájí své tvrzení o částečné úhradě dluhu, hrozí jí poškození na jejích právech tím, že by utrpěla značnou škodu na svém majetku, protože by pohledávky z úvěrové smlouvy zaplatila opakovaně.
Ústavní soud si v souladu s ustanovením § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, vyžádal vyjádření účastníků řízení.
Okresní soud v Opavě uvedl, že u stěžovatelky nebyly shledány podmínky pro ustanovení zástupce, neboť neuvedla, v čem by konkrétně měla spočívat újma nebo ohrožení, v důsledku neustanovení zástupce. V dalším odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.
Krajský soud v Ostravě uvedl, že skutečnostmi právně významnými pro jednu určitou fázi exekučního řízení nelze úspěšně argumentovat v jiné fázi tohoto řízení. Pokud tedy exekuční soud neshledal potřebu ustanovení zástupce stěžovatelce v řízení o nařízení exekuce, nelze tento závěr zpochybňovat poukazem na skutečnosti relevantní nikoliv ve fázi nařízení exekuce, ale až ve fázi následné, tj. v řízení o zastavení exekuce. Má-li stěžovatelka zato, že určitá část vymahatelné pohledávky zanikla v důsledku započtení, nic jí nebrání uplatnit tuto námitku v řízení o zastavení exekuce, a to podáním příslušného návrhu. Současně jí nic nebrání požádat, aby jí byl v tomto řízení (o zastavení exekuce) ustanoven zástupce. Zamítnutí žádosti ve fázi nařízení exekuce neznamená, že požadovaný zástupce nemůže být stěžovatelce ustanoven v jiné fázi exekučního řízení.
Uvedená vyjádření obecných soudů byla zaslána zástupkyni stěžovatelky k případné replice dne 29. 9. 2006.
Z usnesení Okresního soudu v Opavě (dále jen "okresní soud") ze dne 11. 5. 2004, čj. 29 Nc 1073/2003 - 18, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala proti usnesení téhož soudu ze dne 9. 12. 2003, čj. 29 Nc 1073/2003 - 4, jímž byla nařízena exekuce, odvolání, které spojila se žádostí o ustanovení právního zástupce. Na výzvu soudu doložila potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, ze kterého soud zjistil, že stěžovatelce jsou vypláceny dávky státní sociální podpory a sociální péče a že je nemajetná. Tím byla, podle názoru soudu, splněna první podmínka. Podle ustanovení § 30 odst. 1 OSŘ je třeba splnění i druhé podmínky, kterou je ochrana zájmů účastníka, zejména jde-li o věc po stránce skutkové či právní složitou apod. Podle názoru soudu se v daném případě o takovou věc nejedná, neboť stěžovatelka v odvolání pouze tvrdí, že v minulosti již došlo k zaplacení vymáhané pohledávky. Bližší důvody, pro které žádá zástupce, přes výzvu soudu neuvedla. Soud proto dospěl k závěru, že v daném případě jde o běžný občanskoprávní vztah a stěžovatelka je, po poučení soudu o jejích procesních právech, sama způsobilá náležitě hájit své zájmy. Nejedná se přitom o věc, v níž je předepsáno povinné zastoupení advokátem
Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2004, čj. 9 Co 1517/2004 - 27, bylo zjištěno, že shora uvedené usnesení okresního soudu bylo potvrzeno. Odvolací soud poukázal na ustanovení § 30 odst. 1 OSŘ a dovodil, ve shodě s okresním soudem, že pro ustanovení zástupce k ochraně zájmů povinného je třeba splnění dvou podmínek, jednak předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, jednak samotná potřeba ochrany zájmů účastníka. Soud zpravidla ustanovuje zástupce k ochraně zájmů ve věcech složitých po stránce skutkové či právní. V daném případě se o takovou věc nejedná, neboť stěžovatelka neuvedla žádné konkrétní ohrožení či možnou újmu, která by jí mohla být způsobena neustanovením zástupce. Její obecné vyjádření o ohrožení životních jistot nemůže odůvodňovat žádost o ustanovení zástupce podle § 30 odst. 1 OSŘ . Navíc exekuční řízení je běžná věc, jak po stránce skutkové, tak po stránce právní, ve kterém je stěžovatelka schopna sama hájit své zájmy. O neustanovení zástupce bylo rozhodnuto s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti a rychlosti řízení, kterou se řídí procesní postup.
Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především konstatuje, že jeho úkolem není posuzovat zákonnost rozhodnutí obecných soudů a jiných orgánů státu, ale chránit ústavnost, tedy posuzovat, zda v řízení před soudy nebo jinými orgány nebyla porušena základní práva a svobody, zaručené zejména Ústavo u ČR a Listinou základních práv a svobo d.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky se způsobem, jakým v její kauze obecné soudy vyložily a aplikovaly ustanovení § 30 odst. 1 OSŘ . Jedná se o výklad podústavního práva, které je zcela v kompetenci obecných soudů. Na jejich výkladu a aplikaci v konkrétním případě nevidí Ústavní soud nic protiústavního. Z obsahu spisu Okresního soudu v Opavě, sp. zn. 29 Nc 1073/2003 , Ústavní soud zjistil, že okresní i odvolací soud návrh stěžovatelky na ustanovení právního zástupce řádně přezkoumaly a neshledaly jej důvodným. Nelze tedy, pod aspektem ústavnosti (srov. čl. 83 Ústav y ČR), na jehož základě je výlučně založena ingerence Ústavního soudu do rozhodovací činnosti soudů obecných, obecným soudům nic vytknout, zvláště když stěžovatelka sama neuvedla žádné relevantní skutečnosti, které měly vést k závěru, je bylo nutné ustanovit zástupce k hájení jejích zájmů. Není totiž porušením práva na právní pomoc, zakotveného v čl. 37 odst. 2 a 3 Listin y, zamítne-li soud žádost účastníka řízení o ustanovení zástupce, pokud bylo soudem řádně shledáno a odůvodněno, že pro takové ustanovení zástupce nejsou splněny podmínky dané ustanovením § 30 odst. 2 OSŘ (srov. nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 684/05
).
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem považuje I. senát Ústavního soudu ústavní stížnost stěžovatelky za zjevně neopodstatněnou. Proto ji odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. listopadu 2006
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu