Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 753/06

Ústavní soud rozhodl dne 8. listopadu 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele J. Š., zastoupeného Mgr. Marií Broučkovou, advokátkou se sídlem Mrkvičkova 1355, 163 00 Praha 6, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2006 č. j. -130, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. dubna 2004 č. j. -101 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2003 č. j. -85, t a k t o :

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v d. Dle odůvodnění návrhu mělo se tak stát tím, že Nejvyšší soud nepodřadil jeho námitky proti hodnocení důkazů a neprovedení konkrétně specifikovaného důkazu pod důvod, na základě něhož by bylo možné založit úvahy pro přípustnost dovolání ve smyslu Tomuto usnesení předcházejícím rozsudkům, resp. soudu nalézacímu a odvolacímu potom stěžovatel blíže rozvedenými námitkami vytkl nesprávné zjištění skutkového stavu, pročež se posléze domáhal, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [, odst. 2 písm. a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, tento odmítl dovolání navrhovatele směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. dubna 2004 č. j. -101 z důvodu, že námitka nesprávného hodnocení důkazů a neúplnosti dokazování způsobilá (mimo jiné) naplnit dovolací důvod zakotvený v , nemá svou relevanci ve vztahu k úvahám o přípustnosti dovolání plynoucím z potud, že je v jeho intencích omezen toliko na zkoumání otázek právních, a to zásadního významu [procesní vývoj předmětné věci přípustnosti dle , písm. b) nesvědčil]. Z uvedeného podává se, že dovolání ve věci stěžovatele evidentně nebylo na základě jeho skutkových námitek z pohledu případného posouzení otázky zásadního právního významu možno posoudit jako přípustné ( věta první ), resp. tuto možnost svým dispozičním úkonem stěžovatel ani nezaložil, neboť rámec takto zákonem předpokládané (případné) přípustnosti dovolání je determinován posouzením toliko výtek (otázek) právních [, odst. 3 ].

V uvedeném rozsahu bylo nutno v důsledku obsahu citovaných kogentních ustanovení posoudit návrh stěžovatele jako zjevně neopodstatněný, když je zřejmé, že povahou námitek obsažených v jím podaném mimořádném opravném prostředku (dovolání) nemohl posouzení otázky zásadního právního významu vůbec otevřít.

Ohledně rozsahu petitu požadujícího zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. dubna 2004 č. j. -101 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2003 č. j. -85 promítá se potom popsaná procesní situace následně v tom, že pro aplikaci výjimky uvedené v , ve znění pozdějších předpisů, nejsou splněny náležité předpoklady, když k odmítnutí stěžovatelem podaného dovolání nedošlo v důsledku kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval, jež citované ustanovení předjímá. Z toho posléze plyne, že v této části byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené (, 4 , ve znění pozdějších předpisů).

Na základě uvedených důvodů bylo proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [, odst. 2 písm. a) , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. listopadu 2006