Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 651/06

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. Petrem Kalenským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Hálkova 2, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. května 2006, č. j. -68, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 27. září 2005, č. j. -28, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se řádně a včas podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 27. září 2005, č. j. -28, byl nařízen k uspokojení pohledávky oprávněné (Okresní správa sociálního zabezpečení Praha-západ) ve výši 89.034,41 Kč výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí blíže specifikovaných v tomto usnesení.

K odvolání povinného (stěžovatele) bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. května 2006, č. j. -68, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že byly splněny zákonné předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí. K námitce povinného, že navrhovaný výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí je způsobem zřejmě nevhodným pro nepoměr výše vymáhané pohledávky a ceny nemovitostí, uvedl, že kritérium přiměřenosti vyplývající z (dále jen "") je pouze jedním z kritérií vhodnosti. Jeho zjištění samo o sobě postup podle citovaného ustanovení neodůvodňuje, neboť soud musí současně uvážit nejen, zda je možné nařídit výkon rozhodnutí jiným způsobem, ale i to, zda tak lze učinit v přiměřené době. Pro nařízení výkonu nelze po oprávněném požadovat, aby dokládal, že způsob výkonu, jenž navrhuje, je způsobem vhodným. Je naopak na povinném, aby tvrdil a prokazoval, že navržený způsob je způsobem nevhodným. Povinný má možnost tuto obranu uplatnit v rámci řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, v němž by bylo zkoumáno i jeho tvrzení o možnosti nařídit výkon rozhodnutí jiným způsobem.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal porušení a 2d (dále jen ""), které zaručují právo na spravedlivý proces možnost soudního přezkumu rozhodnutí orgánů veřejné správy. Dále namítal porušení (blíže neurčeného) Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). V ústavní stížnosti odkázal rovněž na argumentaci obsaženou v návrhu ze dne 28. února 2006, který adresoval soudu prvního stupně. V něm se zabýval především polemikou s vhodností nařízeného způsobu výkonu rozhodnutí, přičemž soudu navrhoval postup podle Pochybení odvolacího soudu pak spatřuje v tom, že ignoroval jeho argumentaci obsaženou v jeho podáních. Přitom z ve spojení s vyplývá povinnost soudu dbát na přesvědčivost odůvodnění svého rozhodnutí a tedy i povinnost přesvědčivě se vypořádat s argumenty účastníků řízení. Tím obecné soudy porušily povinnosti vyplývající z mezinárodních závazků. Stěžovatel zmiňuje porušení a Úmluvy. Vyslovil přesvědčení, že odvolací soud ignoroval jeho podání a otázku mezinárodních závazků z obavy, že nebude schopen přesvědčivě svoje rozhodnutí odůvodnit, aniž by vyvolal pochybnosti o svojí nestrannosti a nezávislosti na České straně sociálně demokratické. V další části stěžovatel rozebírá problematiku perzekuce ze strany státních orgánů vůči jeho osobě.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svých základních práv obsažených vě, resp. Úmluvě, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Podstatou ústavní stížnosti je polemika s rozhodnutím soudu o způsobu nařízení výkonu rozhodnutí. Stěžovatel obdobně jako v podáních před obecnými soudy argumentuje, že navržený způsob výkonu rozhodnutí je zřejmě nevhodný. Přestože stěžovatel poukazuje na mezinárodní závazky, jimiž by měla být Česká republika vázána, a zmiňuje i porušení ústavně zaručených práv, jeho ústavněprávní argumentace ve vztahu k napadeným rozhodnutím je v podstatě nulová. Rozhodnutí o tom, zda jsou podmínky naplněny pro určitý způsob provádění výkonu rozhodnutí, není navíc ani otázkou v rovině ústavnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší zasahovat do práva obecného soudu posoudit, zda v konkrétním případě byly splněny podmínky pro nařízení výkonu určitým způsobem (v daném případě prodejem nemovitostí). Ústavní stížnost, jak ji podal stěžovatel, staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, která mu nenáleží. Skutečnost, že soud vyslovil právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti. Podstatné v dané věci je i to, že se jedná o výkon pravomocného rozhodnutí, které stěžovateli ukládá povinnost k plnění. Jestliže stěžovatel ve stanovené lhůtě dobrovolně nesplnil, musí snášet i případné negativní důsledky vyplývající z nařízeného způsobu výkonu rozhodnutí. V tomto postupu nelze spatřovat ani porušení čl. 13 Úmluvy, který zaručuje právo na účinné ochranné prostředky. Toto právo nespočívá v tom, že stěžovateli musí být vždy vyhověno. Obecné soudy nařídily výkon rozhodnutí na základě pravomocně přiznaného exekučního titulu a postupovaly zcela v souladu s příslušnými procesními předpisy. Ústavní soud v této souvislosti pouze na okraj a nad rámec výše uvedeného podotýká, že otázka poměru výše pohledávky oprávněného a ceny předmětu povinného je pouze jedním z kritérií zkoumání vhodnosti způsobu výkonu rozhodnutí. Jak správně konstatoval odvolací soud, je třeba zohlednit i další hlediska, a to především hledisko časové. Obecné soudy tuto skutečnost zohlednily.

Ohledně stěžovatelových námitek lze ještě doplnit, že v posuzované věci nebylo a ani nemohlo být aplikováno ustanovení y, protože ve věci nerozhodoval orgán veřejné správy.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 9. listopadu 2006

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu