Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 680/06

Ústavní soud rozhodl dne 31. října 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. R, zastoupeného JUDr. Martou Ustrnulovou, advokátkou v Praze 9, Boušova 792, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. května 2006, čj. -89, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2004, čj. -32, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. května 2003, čj. -4, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností stěžovatel požaduje zrušení shora označených rozhodnutí. Usnesením ze dne 7. května 2003 nařídil Obvodní soud pro Prahu 9 na majetek stěžovatele jako jednoho ze dvou povinných exekuci, jejímž provedením pověřil označeného soudního exekutora. Městský soud v Praze jako soud odvolací toto rozhodnutí potvrdil, protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro nařízení exekuce, zejména že zde je formálně i materiálně vykonatelný titul. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl. Stěžovatel argumentuje porušením d.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě postupu obecných soudů při vydání napadených rozhodnutí. Nejvyšší soud se ve svém usnesení, kterým odmítl dovolání stěžovatele, vypořádal se všemi v dovolání uvedenými argumenty, přičemž následně dovodil, že dovolání není přípustné, protože nepředložilo otázku zásadního právního významu. Ústavní soud není běžnou třetí či dokonce čtvrtou instancí v systému všeobecného soudnictví.

Nejvyšší soud se vyjádřil k údajným nedostatkům exekučního titulu, které stěžovatel v ústavní stížnosti opětovně zpochybňuje, a Ústavní soud v tomto odkazuje stěžovatele na relevantní část odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu. Ani z judikatury Ústavního soudu, kterou stěžovatel cituje, ani z žádné jiné judikatury, v žádném případě nevyplývá, že není-li ve věci samé podáno řádné poučení odvolacím soudem o možnosti podat dovolání, že by snad rozhodnutí odvolacího soudu bylo nulitní (a tedy neexistoval by exekuční titul), jak se snaží dovodit stěžovatel. Takovýto závěr by byl naopak ve zjevném rozporu s požadavky právní jistoty.

Ústavní soud připomíná, že rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ust. , ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ", návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. října 2006