Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 529/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. K. B., zastoupeného Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem Opava, 28. října 5, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2006, čj. - 31, a o návrhu stěžovatele na zrušení , t a k t o :

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Návrh na zrušení ustanovení se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, pro jeho rozpor s , a 2, , d a s y. Uvedeným usnesením Nejvyššího správního soudu byl zamítnut návrh stěžovatele na vyslovení neplatnosti voleb kandidátů do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve volebním kraji Hlavní město Praha.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti předložil řadu ústavně relevantních argumentů, kterými v podstatě říká, že politické strany, zvolené do Zastupitelstva hlavního města Prahy podle zákona o volbách do obcí, obdržely za období let 2000 až 2006 příspěvek za mandát za krajské volby, ačkoliv se takové volby v hlavním městě Praze vůbec nekonaly. Částku dosahující cca 100 milionů korun obdržely z největší části politické strany, jejichž kandidáti se zúčastnili voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Tyto neoprávněně získané finanční prostředky vytvořily extrémní a nezaslouženou výhodu pro tyto strany a kandidáty v rozporu s principem rovné a demokratické soutěže politických stran.

Ústavní soud připouští, že po formálně právní stránce je řada stěžovatelových argumentů namístě a přinejmenším může vyvolat pochybnosti o přehlednosti a vzájemných logických vztazích současné právní úpravy a provázání řady právních předpisů, které stěžovatel obsáhle cituje. Nicméně s ohledem na požadavek přednosti výkladu ústavně konformního výkladu před výkladem protiústavním souhlasí Ústavní soud s právním závěrem Nejvyššího správního soudu v uvedeném usnesení, se kterým se plně ztotožňuje: "Navrhovateli lze přisvědčit v tom, že rozhodná právní úprava voleb do Zastupitelstva hl. m. Prahy je poněkud komplikovaná. ... při možnosti různého výkladu je třeba vždy zvolit výklad ústavně konformní respektující ústavní principy. ... v rámci konkurence dvou zákonů, podle kterých by mohl být tento orgán volen, dostal převážně z pragmatických důvodů přednost , o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, před , o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů." Poměrně komplikovaná právní konstrukce, založená na určitých právních fikcích, proto nemůže být protiústavní, jak dovozuje stěžovatel. V žádném případě pak nemůže ani založit neplatnost voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Stěžovatel současně navrhl zrušení ustanovení , o hlavním městě Praze, který zní:

§ 121

(1) Zastupitelstvo hlavního města Prahy zvolené ve volbách v roce 1998 se považuje za zastupitelstvo hlavního města Prahy podle tohoto zákona, jehož volební období skončí dnem 14. listopadu 2002.

(2) Rada zastupitelstva hlavního města Prahy vykonávající svou funkci ke dni účinnosti tohoto zákona se stává radou hlavního města Prahy podle tohoto zákona.

(3) Primátor hlavního města Prahy vykonávající svou funkci ke dni účinnosti tohoto zákona se považuje za primátora hlavního města Prahy podle tohoto zákona.

(4) Náměstci primátora hlavního města Prahy vykonávající svou funkci ke dni účinnosti tohoto zákona se považují za náměstky primátora hlavního města Prahy podle tohoto zákona.

(5) Magistrát hlavního mista Prahy vykonávající svou funkci ke dni účinnosti tohoto zákona se považuje za Magistrát podle tohoto zákona. Tajemník Magistrátu hlavního města Prahy vykonávající svou funkci ke dni účinnosti tohoto zákona se stává ředitelem Magistrátu podle tohoto zákona.

(6) Zvláštní orgány hlavního města Prahy vykonávající svou funkci ke dni účinnosti tohoto zákona se považují za zvláštní orgány hlavního města Prahy podle tohoto zákona.

Citované ustanovení ovšem nebylo Nejvyšším správním soudem vůbec aplikováno (viz text jeho usnesení, napadeného ústavní stížností). Podle , o Ústavním soudu. ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Tento požadavek je v případě ústavní stížnosti, která napadá rozhodnutí obecného soudu, interpretován tak, že zákonné ustanovení, navržené ke zrušení, musí být aplikováno právě tímto soudním rozhodnutím. Proto je stěžovatelův návrh na zrušení ustanovení nepřípustný.

Ústavní soud připomíná, že rozeznává v ustanovení jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Na základě shora uvedených skutečností Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji podle ustanovení odmítl. Návrh na zrušení ustanovení pak odmítl jako nepřípustný, podle a odst. 2 písm. b) .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. října 2006

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu