Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 72/06

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatelky PharmDr. D. H., právně zastoupené Mgr. Ivou Dvořákovou, Baarova 1594/16, Teplice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. -35, ze dne 12.9.2003, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze, č.j. -75, ze dne 18.1.2006, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 14.2.2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a který byl dále na základě výzvy k odstranění vad podání doplněn dne 16.3.2006. Jeho prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. -35, ze dne 12.9.2003, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na ochranu osobnosti s peněžní náhradou nemajetkové újmy proti žalované Petře Kaplanové, a zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze, č.j. -75, ze dne 18.1.2006, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně.

Výše uvedenými rozhodnutími mělo údajně dojít k zásahu do základních práv stěžovatelky, jež jsou jí garantována d (dále jen "").

II.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti je toho názoru, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") postrádá řádné odůvodnění a právní závěry soudu jsou v hrubém rozporu s vykonanými skutkovými zjištěními. Zejména soudu vytýká, že nesprávně zhodnotil provedené důkazy, neprovedl stěžovatelkou navrhovaný důkaz, tj. prohlídku bytu stěžovatelky, a dále, že se nezabýval tím, zda, jejíž obsah byl údajně způsobilý stěžovatelku výrazně poškodit, je pravdivá či lživá.

Rovněž podle ní krajský soud během řízení nedostál své zákonné povinnosti, když nepoučil stěžovatelku o jejích procesních právech, a to konkrétně o možnosti požádat o ustanovení zástupce dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Stěžovatelka dále nesouhlasí s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, kterým bylo její odvolání proti výše zmíněnému rozsudku krajského soudu posouzeno jako opožděné, a uvádí, že rozsudek byl doručován ve značném časovém odstupu ode dne vyhlášení, navíc se o uložení zásilky, ve které jí byl rozsudek doručován, bez svého zavinění nedozvěděla. Toto tvrzení však dále nerozvádí a netvrdí ani pochybení držitele poštovní licence nebo soudu.

Z výše uvedených důvodů se pak stěžovatelka domáhala zrušení napadených rozhodnutí.

III.

Přípisem ze dne 13.4.2006 se k předmětné ústavní stížnosti vyjádřil účastník řízení, krajský soud, jenž ji označil jako zcela nedůvodnou. Dosavadní postup zúčastněných soudů považoval za správný a v této souvislosti odkázal na obsah spisu. Závěrem dodal, že nesouhlasí s upuštěním od ústního jednání.

Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření k předmětné ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatelka uplatnila námitky týkající se rozsudku krajského soudu, tedy rozhodnutí vydaného v jiné právní věci. Ústavní stížnost však rovněž označil jako nedůvodnou a odkázal na své usnesení ze dne 18.1.2006, č.j. -75.

Vzhledem ke skutečnosti, že vyjádření k ústavní stížnosti neobsahovala žádná nová tvrzení, způsobilá ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, nebyla tato zaslána stěžovatelce k replice.

IV.

Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti i rozhodnutí obou soudů dospěl k závěru, že stížnost je částečně zjevně neopodstatněná a částečně nepřípustná.

Pokud jde o rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. -35, ze dne 12.9.2003, nemohl se jím Ústavní soud meritorně zabývat, neboť stěžovatelka nepodala proti tomuto rozhodnutí včasné odvolání a nevyčerpala tak všechny procesní prostředky, jež jí zákon k ochraně jejích práv poskytoval. S ohledem na ustanovení , jež stanoví jako podmínku přípustnosti ústavní stížnosti právě vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva, nezbylo Ústavnímu soudu než v této části ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle . Z tohoto důvodu se tedy Ústavní soud rovněž dále nezabýval námitkami vztahujícími se k tomuto rozhodnutí, jakož i k řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo.

Ve vztahu k usnesení Vrchního soudu v Praze je pak ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Z vyžádaného spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp.zn. , Ústavní soud zjistil, že doručení bylo řádně vykázáno držitelem poštovní licence a odvolací soud tedy neměl jinou možnost než postupovat podle příslušných ustanovení a rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání potvrdit, přičemž současně řádně a srozumitelně vyložil, z jakých důvodů tak učinil. Soud přitom vycházel ze skutečností vyplývajících z obsahu spisu, resp. v něm založené dodejky. Tato dodejka má povahu veřejnéy, která - není-li prokázán opak - potvrzuje pravdivost toho, co je v ní osvědčeno ( ).

Závěry, k nimž tedy dospěl Vrchní soud v Praze, jakož i před ním o odmítnutí odvolání pro opožděnost rozhodující Krajský soud v Ústí nad Labem, považuje Ústavní soud za ústavně konformní, neshledal proto důvod ke kasaci napadeného rozhodnutí.

Pokud jde o námitku pozdního doručení rozsudku, Ústavní soud odkazuje na ustanovení a konstatuje, že v konečném důsledku bylo zákonným, byť fiktivním způsobem doručeno.

Vzhledem k tomu, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat porušení jejích základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout zčásti pro její zjevnou neopodstatněnost podle a zčásti jako nepřípustnou pro nevyčerpání procesních prostředků ochrany práva podle téhož zákona.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu