Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 613/06

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti B. Š., zastoupeného JUDr. Renátou Dvouletou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Křivině 1363, proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 28. 4. 2006, sp. zn. , takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V ústavní stížnosti podané ve smyslu a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto ve věci určení otcovství, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo zakotvené v základních práv a svobod (dále jen " ").

Z obsahu ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel kritizuje postup okresního soudu, který s ním v označeném řízení, aniž vydal příslušné rozhodnutí, přestal jednat jako s vedlejším účastníkem, ačkoliv dříve (usnesením ze dne 23. 6. 2004) jeho vstup do řízení připustil. V důsledku toho "nebyl nadále informován" o průběhu řízení, nebyl předvoláván k jednání, nemohl uplatnit "žádné námitky" a ani mu nebyl doručen rozsudek ve věci.

Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod ( písm. d/ y); k tomu, aby však byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení a násl. (se vztahem k ) .

Především platí, že ústavní stížnost proti pravomocnému rozhodnutí soudů je zásadně oprávněna podat jen osoba, jež byla účastníkem řízení ( ), a další podmínkou je, aby stížnost byla podána ve lhůtě stanovené zákonem ( ).

Namítá-li stěžovatel, že jeho vedlejší účastenství v řízení bylo vyloučeno způsobem porušujícím ústavně zaručená práva, je na místě uvést, že touto stěžovatelovou námitkou se Ústavní soud již zabýval; v usnesení

sp. zn.

uvedl, že jestliže již dne 28. 2. 2005 mu bylo doručeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení o jeho návrhu na přerušení řízení zastaveno s odůvodněním, že jeho vedlejší účastenství bylo ukončeno (a proto je jeho návrh podaný osobou neoprávněnou), "mohl tento postup napadnout ústavní stížností, podanou ve lhůtě stanovené , což ovšem neučinil". Tomu v posuzované věci koresponduje logicky závěr, že - tím spíše - je opožděná kritika téhož postupu obecného soudu vtělená do stížnosti pozdější, a nastupují důsledky jejího odmítnutí podle .

Za předpokladu správnosti obecným soudem uplatněného (a též v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , vysloveného) názoru, že "vedlejší účastenství v řízení ( ) nelze založit proti vůli účastníka, který má být tím, kdo do řízení jako vedlejší účastník vstoupil, v řízení podporován" (v důsledku čehož pouhým vyjádřením nesouhlasu tohoto účastníka vedlejší účastenství zaniká, aniž by soud musel vydat usnesení ve smyslu , věty druhé, ), je namístě i úsudek, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v řízení, jehož účastníkem stěžovatel již nebyl. Důvod pro její odmítnutí pak zde spočívá v ustanovení .

Jestliže však stěžovatel uvedený právní názor zpochybňuje, a odtud dovozovanou nesprávnost "postupu" soudu promítá do rozhodnutí ve věci v tom smyslu, že v řízení, jež mu předcházelo, se mu nedostalo těch procesních práv, která mu jsou jako vedlejšímu účastníku zákonem přiznávána, pak je nutné vyvodit nejprve důsledky z toho, že se stěžovatel obrací proti rozhodnutí, jež je rozhodnutím soudu prvního stupně.

Ústavní stížnost je podle nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).

Podle jako vedlejší účastník se může vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku, pokud nejde o řízení o rozvod, neplatnost manželství, nebo určení, zda tu manželství je či není (odst. 1). Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh (odst. 2). V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník; jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností (odst. 3).

Vstoupil-li vedlejší účastník řádně do řízení, avšak soud s ním přitom ve smyslu citovaného nenakládal (a jestliže jeho účastenství nezaniklo), jde o situaci, kdy účastníku byla nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem. To způsobuje, že řízení je zatíženo procesní vadou, jež je relevantní jak z hlediska řádných tak mimořádných opravných prostředků, jež jsou v občanském soudním řízení i vedlejšímu účastníku (srov. , § ) k dispozici; je totiž důvodem odvolání, jakož i žaloby pro zmatečnost ( , ).

Jinak řečeno, námitka (stěžovatelem tvrzené) existence procesní vady v řízení před soudem prvního stupně je objektivně použitelná již v řízení o opravných prostředcích (v první řadě o odvolání) proti rozhodnutí, posléze (zde) napadeném ústavní stížností. Na tom ničeho nemění, bylo-li rozhodnutí soudu prvního stupně opatřeno doložkou právní moci; při posuzování otázky, zda případné odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, resp. bylo-li podáno včas, je právě rozhodující, zda k soudem uvažovanému zániku vedlejšího účastenství došlo vskutku řádně, v souladu s procesními pravidly. Je však vhodné připomenout, že postavení vedlejšího účastníka je i při podání opravných prostředků specificky závislé na procesně projeveném zájmu účastníka hlavního (srov. citovaný , věta třetí, a zejména zásadu vyslovenou v , věta druhá, ).

Jelikož stěžovatel dostupný opravný prostředek (odvolání) nepodal, je ústavní stížnost i v posledně posuzované eventualitě věcně neprojednatelná; pro nevyčerpání "všech procesních prostředků, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje" ve smyslu , ji nelze než také zde (soudcem zpravodajem) podle téhož zákona (jako návrh nepřípustný) odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu n e n í odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2006

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj