Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 380/06

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Jiřího Nykodýma a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Ing. J. P., t. č., právně zastoupeného Mgr. Jiřím Čaplou, advokátem se sídlem Sokolská tř. 21, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 11. 2005, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc ze dne 13. 6. 2005, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů a uvádí, že jimi bylo porušeno jeho základní právo podle d, jakož i y ČR.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, pod sp. zn. , byl předvolán k hlavnímu líčení jako svědek na den 10. 6. 2005. Dne 9. 6. 2005 telefonicky sdělil soudu, že se musí postarat o manželku propuštěnou po prodělaném chirurgickém zákroku do domácí péče a z tohoto důvodu se nemůže dostavit k hlavnímu líčení. Ještě téhož dne odeslal soudu listinné materiály potvrzující zdravotní stav manželky. Soud omluvu nevyhodnotil jako řádnou a nařídil jeho předvedení policejním orgánem, podle sdělení policie však stěžovatel nebyl v místě bydliště zastižen. Stěžovateli byla poté soudem uložena pořádková pokuta ve výši 5 000 Kč. Proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty podal stěžovatel stížnost v níž uváděl, že zřejmě pouze přeslechl zvonění zvonku, že se doma zdržoval i s manželkou a že neměl žádný důvod vyhýbat se svědecké povinnosti. O tom svědčí podle jeho názoru skutečnost, že na další hlavní líčení se již řádně dostavil.

Stěžovatel je přesvědčen, že soudy neposoudily věc správně a že současně porušily jeho právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům cestou veřejného projednání věci.

K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřili oba účastníci řízení - Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc, a Vrchní soud v Olomouci. Oba soudy uvedly, že trvají na svých závěrech.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva dle d, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Uložení pořádkové pokuty je upraveno v § 66 odst. 1 trestního řádu. Podle cit. ustanovení platí, že kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo kdo se k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, která mu byla dána podle tohoto zákona, může být předsedou senátu a v přípravném řízení státním zástupcem nebo policejním orgánem potrestán pořádkovou pokutou do 50 000 Kč. K tomu, aby úvaha o udělení pořádkové pokuty orgánem činným v trestním řízení neodporovala principu ochrany lidských práv a svobod, musí být vždy nepochybně a jednoznačně prokázáno, že nastaly okolnosti uvedené v ust. § 66 odst. 1 trestního řádu . Podle usnesení krajského soudu takové okolnosti nastaly. Stěžovatel byl písemně předvolán k hlavnímu líčení konanému dne 10. 6. 2005 v 8.00 hodin jako svědek, omluvil se telefonicky dne 9. 6. 2005 s tím, že se musí postarat o manželku, která byla propuštěna z nemocnice. Dodatečně zaslal soudu propouštěcí zprávu z nemocnice a potvrzení pracovní neschopnosti manželky. Předseda senátu krajského soudu nařídil jeho předvedení Policií ČR (neboť stěžovatel se již několikrát k výzvě soudu nedostavil), která soudu sdělila, že stěžovatel nebyl v místě bydliště dne 10. 6. 2005 v 7.00 hodin zastižen. Soud proto považoval stěžovatelovu omluvu zcela důvodně jako zpochybněnou a dospěl k závěru, že je vzhledem ke všem okolnostem případu potřeba uložit stěžovateli sankci v podobě pořádkové pokuty. Ústavní soud, který měl k dispozici spisový materiál Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, nespatřuje v uložení pořádkové pokuty v daném případě porušení práv stěžovatele, když z obsahu spisu vyplývá, že soud učinil všechna potřebná opatření ke zjištění jeho současného místa pobytu tak, aby mu mohly být obsílky soudu doručeny, že stěžovatel byl předvoláván k hlavnímu líčení opakovaně, a že byl proveden i pokus o doručení prostřednictvím Policie ČR, která však soudu sdělila, že manželka stěžovatele jej zapírá, i když je doma. V tomto konkrétním případě tedy nebyla zákonná ustanovení upravující ukládání pořádkových pokut porušena.

Stěžovatel v ústavní stížnosti dále namítal, že vrchní soud jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v neveřejném zasedání, a nedal mu tak možnost přednést jeho tvrzení a především namítat nesprávnost právních závěrů krajského soudu. Této námitce nelze přisvědčit. Postupem vrchního soudu nedošlo k porušení práva stěžovatele na veřejné projednání věci, neboť se nejednalo o rozhodnutí ve věci samé, tj. o rozhodnutí o vině a trestu, ale o přezkum rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty za porušení povinnosti uložené stěžovateli podle trestního řádu v souvislosti s vyšetřováním trestné činnosti osob odlišných od stěžovatele, který je v dané věci v postavení svědka, nikoli obviněného nebo podezřelého. Stěžovatel měl možnost své námitky proti uložení pořádkové pokuty uvést ve stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, což také učinil a odvolací soud se s jeho námitkami ve svém usnesení vypořádal.

V návaznosti na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. října 2006

Stanislav Balík

předseda senátu