Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 409/06

Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm o ústavní stížnosti stěžovatele: Město Teplice, Teplice, náměstí Svobody 2, zastoupeného JUDr. Jiřím Cajthamlem, advokátem se sídlem Teplice, Modlanská 20, Teplice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2006, čj. - 48, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel navrhl zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterému vytýká rozpor se základními právy stěžovatele podle y ČR a d. V dané věci krajský soud odmítl odvolání města Teplice proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 1. 2006, čj. - 41, kterým bylo zrušeno usnesení téhož soudu ze dne 3. 11. 2005, čj. - 31, a opatrovníkem nezletilého dítěte byl ustanoven Magistrát Města Teplic - orgán sociálně právní ochrany dětí. Odůvodnění bylo odůvodněno tím, že Magistrát města Ústí nad Labem nemůže být opatrovníkem nezletilého, protože sám podal návrh na nařízení předběžného opatření ve věci péče o nezletilé dítě. Stěžovatel - Město Teplice - nesouhlasilo se svým ustanovením opatrovníkem nezletilého dítěte a neúspěšně se jej pokusilo napadnout odvoláním ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem.

S ohledem na povahu ústavní stížnosti zkoumal Ústavní soud zejména otázku, zda stěžovatel je osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že stěžovatel takovou osobou není.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d)y ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda [ , o Ústavním soudu]. Účastníkem řízení je pak stěžovatel a státní orgán, nebo jiný orgán veřejné moci, proti jehož zásahu ústavní stížnost směřuje. vymezuje, v citovaném ustanovení, znaky osoby oprávněné k podání ústavní stížnosti. Takto legitimovanou osobou je fyzická nebo právnická osoba, která byla účastníkem v řízení před orgánem veřejné moci, jehož rozhodnutí se jí má dotýkat, a to pouze tehdy, pokud tato osoba disponuje způsobilostí být nositelem základních práv a svobod.

V této souvislosti je nezbytné poukázat na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 9. 11. 1999, , v němž Ústavní soud dospěl k závěru, podle něhož: "správní orgán, jehož rozhodnutí bylo úspěšně napadeno správní žalobou, není aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí správního soudu", a současně konstatoval, že "pokud stát vystupuje v právních vztazích v pozici subjektu veřejného práva, čili jako nositel veřejné moci, z povahy věci není a ani nemůže být nositelem (subjektem) základních práv a svobod. Přístup opačný by znamenal popření smyslu základních práv a svobod tak, jak byly zformovány staletým vývojem evropské a anglosaské kultury. Z pohledu teoretického takovýto postup znamená popření fundamentálního rozdílu mezi pojmy oprávnění (subjektivního práva) a pravomoci (kompetence), jenž je akceptován v postavení paradigmatu právního myšlení v dosahu evropské kontinentální a anglosaské právní kultury" (viz usnesení

sp. zn.

a stanovisko ; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv.16, usnesení č. 70, str. 369, a stanovisko na str. 372).

Ratio decidendi v citovaném stanovisku je nutno přiměřeně vztáhnout též na posuzovanou věc. Je pravdou, že judikatura Ústavního soudu přiznává právo podat ústavní stížnost též právnickým osobám veřejného práva, ovšem jen tam, kde tyto osoby nevystupují vrchnostensky, ale naopak vystupují v soukromoprávních vztazích. Pokud totiž v určitém právním vztahu tyto osoby vystupují jako orgány veřejné moci, nemohou být ani subjektem základních práv a svobod (srov. v literatuře Šimíček, V., Ústavní stížnost, 3. vydání, Praha 2005, str. 177 - 179). Takovéto závěry musí proto platit též tehdy, pokud obec plní úkoly v rámci přenesené působnosti, jako je výkon opatrovnictví ve věcech péče o nezletilé děti ve smyslu

Ústavní stížnost je tedy podána osobou zjevně neoprávněnou, a proto soudci zpravodaji nezbylo než ji odmítnout podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. října 2006

František Duchoň

soudce Ústavního soudu