Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 500/06

Ústavní soud rozhodl dne 12. října 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. U., zastoupeného JUDr. Ondřejem Davidem, Ph.D., advokátem v Praze 4, K Safině 669, proti oznámení správce konkurzní podstaty JUDr. Petra Wildta, Ph.D., ze dne 24. 2. 2006, úpadce EGERMANN EXBOR-NOVOBOR společnost s ručením omezeným, spojené s návrhem na zrušení ust. , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Návrh na zrušení ust. , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného oznámení a zrušení ust. , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní stížnost je podaná po lhůtě stanovené zákonem.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ", jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Oznámení správce konkurzní podstaty bylo odesláno dne 24. února 2006. Jakkoliv není jasné, kdy bylo oznámení stěžovateli doručeno, je s ohledem na běžnou dobu pro doručení listovních zásilek patrné, že se tak muselo stát před 28. dubnem 2006 a že tedy stěžovatel měl vědomost o jím tvrzeném zásahu orgánu veřejné moci před tímto datem. Stěžovatel podal ústavní stížnost dne 28. června 2006, a vysvětluje to tím, že o možnosti podat ústavní stížnost proti tomuto oznámení nevěděl a že se o této možnosti (nikoliv o oznámení samotném) dozvěděl až 25. května 2006 od svého právního zástupce. Ústavní soud k tomu dodává, že subjektivní nevědomost o možnosti podat ústavní stížnost není podstatná, a rozhodující pro včasné podání ústavní stížnosti je samotné vědomí o existenci zásahu orgánu veřejné moci. Ústavní stížnost tedy nebyla podána ve lhůtě 60 dnů.

Ústavní soud se proto jako nadbytečnou nemusel zabývat úvahou o přípustnosti ústavní stížnosti, tedy zda napadené oznámení je vskutku možno považovat za zásah orgánu veřejné moci ve smyslu ust. . Současně odmítl též návrh na zrušení zákona, neboť je-li samotná ústavní stížnost shledána podanou po lhůtě stanovené zákonem, musí se takovýto závěr přímo promítnout též do návrhu na zrušení zákona spojeného s ústavní stížností. Opačný výklad by vedl k závěru, jímž by se aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení zákona zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří takového oprávnění obecně nemají.

Ústavní soud proto podle a c) a odst. 2 písm. b) ústavní stížnost stěžovatele včetně návrhu na zrušení části zákona odmítl jako návrh podaný po lhůtě a návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. října 2006