Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 636/06

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Ing. J. B, zastoupeného Mgr. Janem Kutějem, advokátem, se sídlem 28. října 5, Opava, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. července 2006, č. j. -330, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. února 2006, č. j. -283, za účasti 1) Městského soudu v Praze, a 2) Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a 1) Viléma (jedná se o pseudonym)., a 2) J. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 22. září 2006 se stěžovatel domáhá zrušení výroku I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. února 2006, č. j. -283, kterým byl zamítnut jeho návrh na snížení výživného, které je povinen platit na vedlejšího účastníka řízení 1), a výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. července 2006, č. j. -330, kterým byl rozsudek soudu prvého stupně potvrzen. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva podle , , , a 2, , d, a , , a y.

Stěžovatel v ústavní stížnosti konkrétně tvrdí existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními obecných soudů a jejich závěry ztělesněnými v napadených rozhodnutích. Má zato, že v řízení bylo prokázáno, že se zásadním způsobem změnily majetkové poměry na jeho straně (snížení) i na straně vedlejší účastnice řízení 2) - matky (zvýšení), a změnily se i potřeby vedlejšího účastníka řízení 1) - nezletilého dítěte (snížení), jakož i míra jeho vztahů s oběma rodiči (zvýraznění poměru otce na úkor matky v důsledku častějších styků). K původní dohodě o výši výživného poznamenává, že v době jejího uzavření nebyl právně zastoupen, a proto se mylně domníval, že je v rámci tohoto výživného zohledněno i výživné manželky. Dále namítá, že odůvodnění rozhodnutí obecných soudů nejsou řádná a vyčerpávající, a to zejména co se týče zohlednění jeho námitek. Jedná se zejména o námitky nerovného posuzování výdělkových možností obou rodičů, nesprávného posuzování potřeb nezletilého dítěte, rozporu mezi údaji matky o jejích příjmech a majetku a skutečností, a že matka s ním vede "válku", což snižuje její věrohodnost. Stěžovatel konečně argumentuje zněním § 85 odst. 2 a § 96 odst. 2 zákona o rodině, které podle něj obecné soudy nezohlednily.

Z listin předložených stěžovatelem Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. března 2004 byla schválena dohoda rodičů o poměrech k nezletilému dítěti pro dobu před rozvodem i po něm, a na jejím základě se stěžovatel zavázal přispívat na výživné částkou 6.000 Kč měsíčně. Toto výživné bylo sníženo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. října 2004 na částku 5.100 Kč měsíčně, protože stěžovatel hradí nezletilému 900 Kč měsíčně na stavební spoření, sjednané v souladu s vůlí obou rodičů. Návrhem ze dne 6. září 2005 se stěžovatel domáhal snížení výživného na částku 2.550 Kč s účinností od právní moci rozhodnutí, z důvodu nástupu matky do zaměstnání po skončení mateřské dovolené.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jako takovému mu zásadně nepřísluší zasahovat do rozhodovací pravomoci obecných soudů v oblasti podústavního práva, a to ani v případě odlišného názoru na posouzení konkrétní věci.

V posuzovaném případě nelze souhlasit s názorem stěžovatele, že by obecné soudy nezohlednily dílčí snížení jeho příjmů (což akceptoval odvolací soud), jakož i zvýšení příjmů na straně matky a změnu plynoucí z rozšíření styku stěžovatele s nezletilým, jakož i konečně podstatnou změnu místa bydliště nezletilého, respektive s tím související námitky stěžovatele. Všechny tyto relevantní skutečnosti totiž v odůvodněních napadených rozhodnutí našly svoji odezvu, neboť je obecné soudy vzaly za prokázané. Obecné soudy přitom zohledňovaly i všechny reálné výdaje obou rodičů i nezletilého dítěte, a okolnosti související s jeho růstem a zdravotním stavem. Učinily shodný závěr, že zvýšení příjmu matky, a tím i zvýšení její životní úrovně na níž se nezletilé dítě fakticky podílí, nemůže v konečném důsledku znamenat, že výživné na nezletilé dítě bude sníženo. Nikoliv nevýznamnou skutečností přitom pro obecné soudy bylo zjištění, že i v době posledního rozhodování o výživném byla saturace a výše příjmů stěžovatele podstatně příznivější, než jak stěžovatel tehdy tvrdil a jeho nynější situace je příznivější (tedy nikoliv shodná, jak v ústavní stížnosti tvrdí stěžovatel) oproti tehdy obecným soudem zjištěné situaci.

Ústavní soud tedy neshledává pochybení ústavněprávní relevance v závěru, že nedošlo k tak podstatné změně poměrů, která by odůvodňovala další snížení výživného, jenž je vyvrcholením dílčích závěrů odmítajících námitky stěžovatele v průběhu řízení. A skutečnost, že soudy vyslovily názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (nález

sp. zn.

in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 5. N. 63. str. 481).

Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. října 2006

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu

Za správnost : H. Kyprová