Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 560/06

Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatelky M. L., zastoupené JUDr. PhDr. Alenou Novotnou, advokátkou se sídlem v Moravských Budějovicích, Husova 946, proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 30. 9. 2004, čj. -43, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2006, čj. -68, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 25. 8. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Okresního soudu v Třebíči (dále jen " "), jímž okresní soud zamítl stěžovatelčinu žalobu směřující proti A. B. a Z. O. (dále jen "vedlejší účastníci"), přičemž se stěžovatelka domáhala, aby byla každému z vedlejších účastníků uložena povinnost zaplatit jí 6.000,- Kč a 12 % úrok z prodlení ode dne 20. 2. 2002 do zaplacení. Dále tímto rozsudkem zastavil řízení v té části, v níž se stěžovatelka domáhala po obou vedlejších účastnících zaplacení dalších 1.000,- Kč spolu s 12 % úrokem z prodlení, a uznal stěžovatelku povinnou uhradit vedlejším účastníkům společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení. Stěžovatelka se rovněž dožadovala zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), kterým byl rozsudek okresního soudu ve věci samé potvrzen a dále byla nově stanovena povinnost nahradit vedlejším účastníkům náklady odvolacího řízení.

Stěžovatelka stížností napadeným rozhodnutím vytýká, že jimi byla porušena ustanovení a d, neboť nebyla poskytnuta ochrana vlastnickému právu stěžovatelky, když ji soudy neuznaly jako aktivně legitimovanou, ačkoliv právě jí jednáním vedlejších účastníků vznikla škoda.

II.

Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možné přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, přičemž Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Hlavní nedostatek napadených rozhodnutí spatřuje stěžovatelka ve skutečnosti, že přes křivdu, jež jí měli vedlejší účastníci způsobit, jí obecné soudy neposkytly ochranu ze zcela formálních důvodů, restriktivním výkladem sporu o aktivní legitimaci, přičemž opřely svá rozhodnutí převážně o tvrzení vedlejších účastníků. K tomuto Ústavní soud předně uvádí, že není běžnou třetí instancí v systému obecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů provedených obecnými soudy svým vlastním hodnocením. Obecné soudy disponují možností volného hodnocení důkazů, kterážto možnost je jim dána na základě principu nezávislosti soudů podle y. Ani toto volné hodnocení důkazů ze strany soudů však nesmí překročit hranice vymezené ústavním právem. Rozhodnutí obecných soudů jsou potom Ústavním soudem přezkoumávána právě z pohledu případného zásahu do ústavních principů. V tomto případě se soudy tvrzeného zásahu do základních práv stěžovatelky nedopustily, když zákonným postupem zjištěné důkazy vyhodnotily a dospěly k závěru o nedostatku aktivní legitimace ze strany stěžovatelky. Oba soudy přitom v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, jakými úvahami se ubíraly při hodnocení důkazních prostředků a jaké skutečnosti z těchto důkazů následně vyvodily.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že neshledal existenci zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, proto mu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. 10. 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu