Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 128/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky V. A., zastoupené JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou v Praze 5, Renoirova 624, proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodu č.j. -227 ze dne 16. 11. 2005, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatelka proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodu č.j. -227 ze dne 16. 11. 2005, jímž byla zamítnuta její žaloba o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 9.114,- Kč a náhradu škody ve výši 24.300,- Kč. Napadeným rozhodnutím byla podle jejího názoru porušena ustanovení a d (dále jen "").

Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka v následujících skutečnostech:

Pokud jde o bezdůvodné obohacení žalovaného (otce dítěte), stěžovatelka namítá, že obecný soud opomenul ustanovení ; žalovaný se po celou dobu, kdy byla nezletilá v péči matky, na její výživu nic nepřispěl a nedával jí ani žádné dárky. Zdůrazňuje, že si nezletilou oprávněně odvedla v době, kdy bylo v platnosti předběžné opatření, jímž byla svěřena do její péče; není proto pravdivé tvrzení v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Po změně předběžného opatření nemohla nezletilou předat otci, protože nezletilá byla nemocná a stěžovatelka využila opravné prostředky proti rozhodnutí soudu. Proto po celou dobu od podzimu 2001 do dubna 2002 hradila veškeré náklady na výživu a ostatní potřeby nezletilé sama. Má tedy nárok na vydání bezdůvodného obohacení, protože navíc jednání otce je v rozporu s dobrými mravy.

Pokud jde o náhradu škody, stěžovatelka namítá, že jí vznikly nutné náklady, protože žalovaný jí odmítal dceru vydat a stěžovatelka tak jezdila zbytečně v soudem určenou dobu do Havlíčkova Brodu a zpět. Soud zamítl žalobu s odůvodněním, že se jednalo o prostředky patřící do tehdy trvajícího společného jmění manželů, a proto prý nelze náhradu škody požadovat. Vzhledem k tomu, že soudy takto běžně rozhodují, vzala stěžovatelka podané odvolání zpět, protože je ve špatné ekonomické situaci a nebyla by schopna platit náklady řízení. Stěžovatelka se domnívá, že by dosud uplatňovaná soudní praxe měla být prolomena, protože nelze tvrdit, že výdělky manželů, kteří již spolu několik let nežijí a každý měsíc bez zbytku je spotřebují, jsou jejich společnými penězi. Její případ je zvláštního zřetele hodný, protože manžel se odstěhoval ze společné domácnosti, odvezl sebou hodnotnější věci a neposkytoval jí žádné peněžní prostředky.

Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

II.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. vedený u Okresního soudu v Havlíčkově Brodu. Ze spisu zjistil, že se stěžovatelka žalobou domáhala vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout tím, že v době od 1. 2. 2002 do 18. 4. 2002 měla nezletilou dceru ve své péči, ačkoliv v té době ji měl zajišťovat žalovaný. Tím došlo podle názoru stěžovatelky k jeho bezdůvodnému obohacení. Dále se domáhala náhrady škody za neuskutečněné styky s dcerou za období od 3. 5. 2002 do 31. 12. 2003, neboť otec jí dítě nikdy nevydal. Okresní soud v Havlíčkově Brodu rozsudkem č.j. -227 ze dne 16. 11. 2005 žalobu zamítl. V odůvodnění napadeného rozhodnutí především uvedl, že žádný z důvodů stanovených v ustanovení pro vznik bezdůvodného obohacení nelze v předmětné věci použít. Daný případ je nutno řešit podle zákona o rodině. Stěžovatelka nemůže požadovat výživné určené dceři svým jménem a pro sebe tak, jak činí v tomto případě. Mohla by tak učinit jménem dítěte v rámci opatrovnického řízení. Z připojeného opatrovnického spisu sp. zn. vedeného u téhož soudu je však zřejmé, že k rozhodnutí o úpravě poměrů k nezletilé dceři již došlo na základě předběžného opatření a pokud měla po této době nezletilou u sebe, jednala protiprávně v rozporu s daným rozhodnutím. Nemůže proto požadovat po otci dítěte "nějakou" náhradu a zejména ne z titulu bezdůvodného obohacení.

Pokud jde o zamítnutí žaloby o náhradu škody, vycházel soud zejména ze skutečnosti, že v době, za kterou je nárok uplatňován, stále trvalo manželství a tedy i společné jmění manželů. Za této situace částky, které prý stěžovatelka zaplatila svému otci za dopravu na zajištění dopravy, jsou částkami vynaloženými ze společného jmění manželů za trvání manželství, a proto nelze náhradu škody vůči žalovanému uplatňovat.

III.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla stěžovatelka účastníkem, k porušení jejích základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda je ústavní stížnost vzhledem k ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") přípustná. Podle citovaného ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. V předmětné věci vyplývá ze sdělení stěžovatelky i ze soudního spisu (č.l. 233), že stěžovatelka původně podala proti rozhodnutí soudu I. stupně odvolání, které však svým podáním ze dne 26. 1. 2006 vzala zpět a Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. -239 ze dne 6. 3. 2006 odvolací řízení zastavil.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti poukazuje na to, že její případ je zvláštního zřetele hodný a zdůrazňuje, že obecné soudy rozhodují v těchto věcech zcela konstantně tak, že za trvání manželství a společného jmění nepřipouštějí vzájemné nároky na náhradu škody. Za této situace stěžovatelka dospěla k závěru, že využití opravného prostředku by bylo zbytečné a v její nepříznivé sociální situaci příliš nákladné.

Ústavní soud za tohoto stavu přihlédl k ustanovení a přijetí ústavní stížnosti neodmítl.

Ústavní soud však dospěl k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud přisvědčil závěrům soudu I. stupně - pokud jde o tvrzené bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. V předmětné věci usuzuje - shodně s názorem soudu I. stupně - že nelze náklady na výživu nezletilého dítěte požadovat v obecném sporném řízení jako bezdůvodné obohacení, neboť je nutno postupovat cestou zvláštního opatrovnického řízení a náklady na výživu uplatňovat jako nárok nezletilého dítěte. Obecný soud se touto otázkou podrobně zabýval. Jeho právní závěry jsou aplikací jednoduchého práva ústavně konformním způsobem, jsou dostatečně odůvodněné a porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces způsobit nemohou.

Ve vztahu k druhému uplatňovanému nároku - náhradě škody za neuskutečněný styk s nezletilou - dospěl Ústavní soud k závěru, že se nejedná o situaci, která by dosahovala roviny ústavněprávní. Rozhodovací praxe obecných soudů o vzájemných nárocích mezi manželi za trvání manželství ve vztahu ke společnému jmění manželů je rovněž založena na aplikaci jednoduchého práva ústavně souladným způsobem. Ústavní soud neshledal důvod k zásadnímu zásahu do zmíněné rozhodovací praxe - z hlediska ústavnosti - a proto i v tomto bodě dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím obecného soudu k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces zjevně nedošlo.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. října 2006

František Duchoň

předseda senátu