Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 155/05

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti 1. Ing. Z. C., 2. Ing. M. S., a 3. JUDr. R. L., všech zastoupených JUDr. Vlastimilem Hrušeckým, advokátem v Praze 7, Dělnická 30, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2005, čj. -135, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 4. 2004, čj. , , -54, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 18. 3. 2005 napadli stěžovatelé rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 7. 1. 2005, čj. -135, v části, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé (výrok označený II.), jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") ze dne 28. 4. 2004, čj. , , -54, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelů proti Komerční bance, a. s., o zaplacení částky 672 052 Kč, resp. 967 532 Kč, resp. 786 416 Kč.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou dány podmínky meritorního projednání ústavní stížnosti ( a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ""), načež dospěl k závěru, že tomu tak není.

Jak Ústavní soud zjistil, stěžovatelé souběžně s ústavní stížností podali dovolání, přičemž rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 8. 2006, čj.

-173, byl zrušen shora uvedený rozsudek městského soudu ve výroku, kterým byl rozsudek obvodního soudu o věci samé potvrzen. Dále jím byl také zrušen rozsudek soudu prvního stupně v části, kterou byla zamítnuta žaloba ohledně prvně uvedeného stěžovatele do částky 100 000 Kč s úrokem z prodlení, ohledně druhého stěžovatele do částky 100 000 Kč s úrokem z prodlení a ohledně třetího stěžovatele do částky 172 434 Kč s úroky z prodlení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, přičemž věc v tomto rozsahu byla dovolacím soudem vrácena obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

Z výše uvedeného je patrné, že rozsudek městského soudu v části, jež je napadena nyní projednávanou ústavní stížností, byl shora označeným rozsudkem dovolacího soudu zrušen. Jde-li o rozsudek soudu prvního stupně, ten je v ústavní stížnosti napadán formálně v plném rozsahu, nicméně je zřejmé, že jej stěžovatelé napadají právě jen v té části, která byla potvrzena rozhodnutím odvolacího soudu (ve zbývající části byl totiž tímto rozhodnutím rozsudek obvodního soudu zrušen, příp. "nahrazen" v důsledku zastavení řízení).

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Tato situace nastala i v dané věci, neboť napadená rozhodnutí právně neexistují, soudní řízení dále pokračuje a stěžovatelé v jeho rámci mohou uplatňovat procesní prostředky k ochraně svých práv. Vzhledem k této skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2006