Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 534/06

Ústavní soud rozhodl dne 21. září 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele A. H., zastoupeného Mgr. Janem Šarmanem, advokátem se sídlem 602 00 Brno, Pekárenská 12, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2006 sp. zn. a Okresního soudu ve Znojmě ze dne 15. 4. 2004 č. j. -240, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaných rozsudků, jimiž byl soudy zavázán k placení výživného nezletilým dětem za dobu od 13. 8. 1999 a tedy i k úhradě dlužného výživného ve výši 6.961,- Kč pro každé z nich. Uvedl, že v průběhu řízení souhlasil s určením výživného ve výši 100,- Kč měsíčně pro nezletilého P. i P., avšak s ohledem na své tíživé sociální poměry, na výši svého příjmu a platby výživného dalším třem dětem nesouhlasil s uložením povinnosti zaplatit také výživné dlužné. Soudy se dle jeho přesvědčení s uvedenými námitkami nevypořádaly, soud II. stupně se v rozhodnutí o odvolání plně ztotožnil se závěry soudu I. stupně. S poukazem na ustanovení zákona o rodině uvedl, že se postupem a rozhodnutími soudů cítí dotčen v právech, zakotvených v a d, jakož i v y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku krajského soudu bylo zjištěno, že povinnost platit nezletilým dětem výživné byla otci uložena s účinností od 13. 8. 1999 v souladu se zásadami obsaženými v § 96 zákona o rodině, s § 7 odst. 1 zák. č. 452/1992 Sb., o pěstounské péči, s provedenými důkazy o poměrech povinného otce a v souladu s tím, že otec na výživu dětí od uvedeného dne nepřispíval. Odvolací soud se s námitkami povinného v plném rozsahu vypořádal a ve vyčerpávajícím odůvodnění rozsudku vyložil, proč soud I. stupně opodstatněně otce zavázal platit nezletilým dětem výživné ve výši 100,- Kč měsíčně s účinností od 13. 8. 1999, když návrh na jeho určení byl podán dne 13. 8. 2002 a když bylo prokázáno, že otec na výživu nezletilých ničím ode dne určení výživného nepřispěl, ačkoliv to v jeho možnostech nepochybně bylo.

Pro výše uvedené zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolával, zjištěn nebyl, a proto jeho návrh jako zjevně neopodstatněný Ústavní soud odmítl [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. září 2006