Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 708/06

Ústavní soud rozhodl dne 27. září 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti M. Š., zastoupené Mgr. Janem Cimbůrkem, advokátem se sídlem Bořetín 73, Kamenice nad Lipou, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. května 2006 č. j. -113, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení, t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, podanou včas [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ , , , odst. 4 ], napadá stěžovatelka rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 5. 2006 č. j. -113 v té části jeho výroku, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2006 č. j. -89, a tvrdí, že tímto rozhodnutím byla porušena její základní práva a svobody ve smyslu d (dále jen " ") a Úmluvy o právech dítěte (dále jen "Úmluva"), pokud jí, jako matce nezletilé N. Š. (dále jen "nezletilá"), neumožnil disponovat s celou částkou měsíčního výživného stanoveného otci nezletilé, přičemž takovým rozhodnutím údajně v konečném důsledku omezil právo nezletilé podílet se na životní úrovni svých rodičů, neboť nezletilé byla předmětným rozhodnutím snížena její dosavadní životní úroveň.

II.

Jak se zjišťuje z připojeného rozsudku, Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. 5. 2006 č. j. -113 ve věci péče o nezletilou o návrhu stěžovatelky na zvýšení výživného a o návrhu otce nezletilé na jeho snížení rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu otce nezletilé na snížení výživného potvrdil (výrok II.) a ve zbývajícím rozsahu výrok změnil; otci nezletilé původně stanovené výživné pro nezletilou zvýšil od 1. 1. 2006 na částku 10 000,- Kč měsíčně s tím, že ten je oprávněn ukládat část výživného ve výši 3 000,- Kč a nedoplatek na výživném ve výši 5 000,- Kč na vkladní knížku na jméno nezletilé, kterou za tímto účelem založí u peněžního u v České republice, přičemž peněžní prostředky z této vkladní knížky bude čerpat stěžovatelka jen za účelem hrazení potřeb nezletilé týkající se zejména jejího vzdělání, zdravotní péče, sportovních a kulturních zájmů, ale po předchozím souhlasu soudu.

V odůvodnění předmětného rozsudku se sice odvolací soud ztotožnil se skutkovým stavem, tak jak byl zjištěn soudem prvního stupně, ale nesouhlasil s jeho právním hodnocením. Při svém rozhodování odvolací soud vycházel z ustanovení , a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a konstatoval, že od doby poslední úpravy výše výživného pro nezletilou nedošlo u příjmů otce nezletilé k zásadní změně v jejich výši; protože však životní úroveň otce v době rozhodování soudu převyšuje momentální odůvodněné potřeby nezletilé, dospěl odvolací soud k závěru, že část výživného by měla být použita pro tvorbu úspor, z nichž by se mohly hradit potřeby budoucího bydlení, studia či zdravotní péče nezletilé. Odvolání otce nezletilé posoudil odvolací soud jako důvodné v té jeho části, v níž namítal, že způsob úhrady výživného není vhodný, neboť je zřejmé, že nezletilá ho v takto určené výši ve věku 13 let zcela nespotřebuje, a proto odvolací soud rozhodl, že část výživného (3 000,- Kč), nad rámec částky 7 000,- Kč, kterou je nezletilá ve svém věku schopná průběžně spotřebovat, je vhodné ukládat pro její budoucí potřeby.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Proto do rozhodovací činnosti těchto soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s rozhodnutím krajského soudu, který ve smyslu ustanovení § 85a odst. 2 zákona o rodině uložil otci nezletilé ukládat část výživného na vkladní knížku založenou pro nezletilou za účelem vytváření úspor pro budoucí potřebu, nikoli tedy pro běžnou spotřebu nezletilé, přičemž s takovými finančními prostředky by mohla nakládat stěžovatelka na mimořádné potřeby nezletilé jen po předchozím souhlasu soudu.

Nelze souhlasit se stěžovatelkou v tom, že v takovémto rozhodnutí soudu je možno spatřovat ústavně právní pochybení. Je plně v kompetenci obecných soudů, aby takto rozhodly.

Ústavní soud v otázkách stanovení vyživovací povinnosti mezi manželi či mezi rodiči a jejich dětmi vychází ze zásady, že pokud obecné soudy po zhodnocení provedených důkazů v odůvodnění svých rozhodnutí logicky, jasně a srozumitelně vyloží (s odkazem na příslušnou hmotněprávní normu), na základě jakých důkazů a úvah dospěly ke svým skutkovým a právním závěrům, přičemž vezmou v úvahu veškerá v konkrétní věci relevantní kritéria, není v zásadě důvod k tomu, aby Ústavní soud do takové zcela nezávislé rozhodovací činnosti obecných soudů zasahoval, to navíc za situace, v níž stěžovatelka mimo odkaz na údajné porušení svých základních práv a svobod podle y, resp. Úmluvy, žádnou argumentaci o porušení např. procesních práv nevznáší.

Z odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že označený soud nezpochybnil právo nezletilé podílet se na životním standardu svého otce, ostatně právě s ohledem na něj bylo odvolacím soudem výživné přiměřeně zvýšeno. Pokud bylo použití finančních úspor vázáno na nikoli běžnou spotřebu nezletilé, nelze takové rozhodnutí považovat za porušující ústavně chráněná práva a svobody jak stěžovatelky, tak i nezletilé.

Ústavní soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti ústavní stížnost odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2006

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu