Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 579/06

Ústavní soud rozhodl Jiřím Nykodýmem, soudcem zpravodajem, o ústavní stížnosti M. T., zastoupeného Mgr. Františkem Klímou, advokátem Advokátní kanceláře Vavroch a partneři, se sídlem náměstí Přemysla Otakara II. 123/36, České Budějovice, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2006, sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. srpna 2005, sp. zn. , spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, za účasti 1) Vrchního soudu v Praze, a 2) Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a 1) Vrchního státního zastupitelství v Praze, a 2) Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě a telefaxem dne 25. srpna 2006, a elektronicky zaslanou dne 27. a 28. srpna 2006, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. srpna 2005, sp. zn. , kterým byl uznán vinným ze spáchání trestných činů podvodu podle § 250 odst. 1 a 3 písm. b), a odst. 4 trestního zákona (ve znění účinném do 1. ledna 2002), a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s dozorem, peněžitý trest ve výši 200.000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání deseti měsíců, a trest zákazu činnosti, spočívajícím v zákazu výkonu funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností na dobu pěti let, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2006, sp. zn. , kterým byl k odvolání stěžovatele zrušen rozsudek soudu prvého stupně, a zároveň byl stěžovatel nově uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle a 3 písm. b) trestního zákona ve znění , a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let se zařazením do věznice s dozorem, a trest zákazu činnosti, spočívajícím v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodní společnosti na dobu pěti let. Stěžovatel tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva podle y a d.

S ústavní stížností spojil stěžovatel návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.

Souběžně s ústavní stížností podal stěžovatel i dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Tento postup stěžovatel odůvodnil opatrností pro případ, že by Ústavní soud dospěl k závěru, že podané dovolání není mimořádným opravným prostředkem podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Obsah dovolání, které Ústavnímu soudu předložil, i ústavní stížnosti je přitom co do argumentace shodný.

Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální náležitosti ústavní stížnosti. Jen v případě, že návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti, se jím může také zabývat věcně.

Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto procesního prostředku ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Podle tohoto principu se lze u Ústavního soudu domáhat ochrany ústavnosti v konkrétní věci jen tehdy, pokud byly vyčerpány veškeré procesní prostředky (tj. i ukončeny řízení o nich), které k ochraně práva poskytuje. Ony procesní prostředky k ochraně práva jsou určeny právě k tomu, aby došlo ke zrušení či nápravě rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci bez nutnosti zásahu Ústavního soudu. Z toho mimo jiné vyplývá, že se ústavní stížností nelze domáhat zrušení rozhodnutí, které bylo v důsledku jiného procesního prostředku již zrušeno v řízení před obecnými soudy. Takové rozhodnutí totiž nemůže z podstaty věci zasahovat do ústavně zaručených práv a svobod.

V posuzovaném případě je vedle rozhodnutí odvolacího soudu napadán i rozsudek soudu prvého stupně. Ten byl v důsledku podaného odvolání vůči stěžovateli zcela zrušen. Proto je ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí soudu prvého stupně nepřípustná, a jako taková byla v této části odmítnuta.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel souběžně s ústavní stížností i dovolání, které je v rozhodovací činnosti Ústavního soudu považováno za poslední procesní prostředek, který k ochraně práva poskytuje, a to především pokud je tohoto prostředku skutečně využito. I v důsledku tohoto prostředku je totiž možné domoci se ochrany základních práv a svobod, neboť tyto jsou pod ochranou soudní moci jako celku (y). Do doby než Nejvyšší soud rozhodne o dovolání přitom zásadně nemůže Ústavní soud v téže věci zasahovat. Z tohoto důvodu je nepřípustná ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu.

Ze shora vyložených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání odmítnuta jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona. S ohledem na akcesorickou povahu návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí je odmítnutím ústavní stížnost odmítnut i tento návrh.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2006

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj