Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 259/06

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Dr. Ing. Z. H. a 2) J. H., zastoupených JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem se sídlem Teplice, Dlouhá 31/63, proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7. 6. 2004, sp. zn. , usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. , usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. , t a k t o :

I. Ústavní stížnost se o d m í t á .

II. Návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Břeclavi v záhlaví označeným rozsudkem uznal oba stěžovatele, spolu s dalšími třemi spolupachateli, vinnými trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zák. Příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části rozsudku, na který Ústavní soud odkazuje. Za tento trestný čin byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a stěžovatelce trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž jí byl tento trest podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. , nejprve zamítl jako nedůvodná odvolání stěžovatelky a dalších tří spoluobviněných osob. Následně usnesením ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. , zamítl jako nedůvodné i odvolání stěžovatele. Nejvyšší soud ČR řízení o dovolání obou stěžovatelů spojil, a poté je odmítl jako zjevně neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, protože "v podstatě jen opakují námitky uplatňované obviněnými již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly."

Stěžovatelé, s odvoláním na porušení svých základních práv podle , , a d (dále jen " ") a a odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, navrhli, v obsáhlé ústavní stížnosti, zrušení shora označených rozhodnutí. V ústavní stížnosti opakují texty řady podání, která učinili v řízení před obecnými soudy. Argumentují nesprávným hodnocením důkazů obecnými soudy, neprovedením některých důkazů a též nesprávným právním posouzením věci.

Okresní soud v Břeclavi ve svém vyjádření, vyžádaném Ústavním soudem v souladu s ustanovením , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), upozornil, že stěžovatelé vytýkají rozhodnutí tohoto soudu jen nedostatek ve zjištění skutkových věcí, "což není předmětem přezkumu Ústavního soudu". Krajský soud v Brně uvedl, že ústavní stížnost toliko reprodukuje text odvolání, resp. dovolání, a upozornil na opakované snahy stěžovatele o maření trestního stíhání. Nejvyšší soud ČR sdělil, že námitkami uvedenými v ústavní stížnosti se zabývala napadená rozhodnutí opakovaně, přičemž Nejvyšší soud ČR se s těmito rozhodnutími ztotožnil. K jednotlivým argumentům ústavní stížnosti pak Nejvyšší soud ČR upozornil na relevantní pasáže odůvodnění jednotlivých rozhodnutí, která se s těmito námitkami již dříve vypořádala.

Ve své replice k uvedeným vyjádřením stěžovatelé uvedli, že v řízení před Okresním soudem v Břeclavi nebyla prověřena jejich obhajoba a tento soud své rozhodnutí neprovádět další důkazy dostatečně neodůvodnil. Ani odvolací ani dovolací soud v jejich věci nerespektovaly závěry nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti v podstatě jen obsáhle polemizují s hodnocením důkazů obecnými soudy. K tomu je třeba, v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, konstatovat, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Ústavní soud, jsa vázán hranicemi svých pravomocí, ve smyslu písm. d) y ČR, se zásadně nepouští do hodnocení dokazování provedeného orgány činnými v trestním řízení, ledaže by při hodnocení důkazů došlo k porušení ústavního pořádku.

Uvedený princip Ústavní soud respektoval i v této věci a zabýval se proto pouze otázkou, zda způsobem dokazování i následným hodnocením důkazů nebyla porušena základní práva stěžovatelů (zejména právo na spravedlivý proces, resp. presumpce neviny). Toto porušení však Ústavní soud neshledal a naopak zjistil, že s podstatou námitek, uvedených v ústavní stížnosti, se obecné soudy dostatečně vypořádaly. Nejvyšší soud ČR se v dovolacím řízení námitkami stěžovatelů velmi detailně zabýval (vyjma námitek čistě skutkové povahy) a shledal dovolání stěžovatelů zjevně neopodstatněným.

Ústavní soud respektuje skutečnost, že o věci bylo v zásadě shodným způsobem rozhodnuto třemi stupni obecných soudů, z nichž oba soudy prvního a druhého stupně, na základě bezprostředního dokazování, dovodily, že ke skutku došlo a že tento skutek, zakládající označený trestný čin, spáchali stěžovatelé. Není na Ústavním soudu, aby tytéž důkazy znovu podrobně přehodnocoval a vyvozoval z nich jiné závěry, než ke kterým došly soudy obecné. Námitky předestřené Ústavnímu soudu stěžovatelé opakovaně uplatnili jak před soudem prvního stupně, tak v řízení odvolacím a nakonec i v dovolání. Ústavnímu soudu, jak vyplývá ze shora uvedeného, nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost či správnost napadených rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto ji, podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl. Současně, s ohledem na charakter tohoto rozhodnutí, odmítl též návrh na odklad vykonatelnosti označených rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2006

František Duchoň, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu