Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 285/06

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. R. G., zastoupeného JUDr. Pavlem Kortou, advokátem v Ostravě, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. , a proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2005, sp. zn. L 39/2005, za účasti Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se v zákonné lhůtě obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví specifikovaného usnesení Krajského soudu v Ostravě a nákladových výroků tamtéž uvedeného usnesení Okresního soudu v Ostravě.

Napadená rozhodnutí byla vydána v řízení o přípustnosti převzetí a držení vu zdravotnické péče, v němž byl stěžovatel nezletilému, o jehož detenci šlo, ustanoven opatrovníkem. Okresní soud označeným usnesením řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení; stěžovateli přiznal odměnu ve výši 650 Kč. Stěžovatel podal do výroku o výši odměny odvolání s tím, že okresní soud měl při výpočtu aplikovat vyhlášku , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (dále jen "vyhl. "), a nikoliv vyhlášku č. 177/96 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), (dále jen "vyhl. 177/96 Sb."). Krajský soud sice napadený výrok změnil a stěžovateli přiznanou odměnu zvýšil, ovšem pouze proto, že mělo být postupováno podle ustanovení a nikoliv dle vyhl. 177/96 Sb., jak se stalo. Rozhodně však odvolací soud odmítl názor stěžovatele, že měla být aplikována vyhl. Vyložil, že v daném případě je její použití vyloučeno, neboť nešlo o rozhodování o náhradě nákladů řízení dle a násl. , na kterýžto postup jedině dopadá, ale určení odměny advokáta jako opatrovníka ve smyslu .

Stěžovatel s takovým výkladem nesouhlasí a domnívá se, že došlo k zásahu do jeho základních práv; konkrétně zmiňuje právo na spravedlivou odměnu a princip rovnosti. Dle názoru stěžovatele nelze činit rozdíl mezi zvoleným či ustanoveným advokátem a ustanoveným opatrovníkem. V obou případech jde o práci stejné kvality, je proto nutno přiznat i stejnou odměnu, a tedy při určení její výše vycházet z vyhl.

Ústavní soud přezkoumal podaný návrh a dospěl k závěru, že není důvodný.

Jak již mnohokrát Ústavní soud ve své judikatuře uvedl, není vrcholem soustavy obecných soudů (, y ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu (viz např. nález

sp. zn.

in Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 41). To samozřejmě platí potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy pátéy (y ČR).

Podstatou posuzované ústavní stížnosti také není nic jiného, než nespokojenost stěžovatele s tím, jak obecné soudy v daném řízení vyložily "podústavní" právo. Takový nesouhlas ovšem ke konstatování zásahu do základních práv nedostačuje. Dle názoru Ústavního soudu je v posuzovaném případě vyloučeno o zkrácení základních práv stěžovatele hovořit. Zásadním argumentem pro takový závěr je skutečnost, že stěžovateli byl za poskytnuté služby soudem nárok na odměnu přiznán. Za ústavně nekonformní by bylo možno považovat leda takový postup, kdy by stěžovatel byl jako advokát určen soudem k poskytnutí právní pomoci a přitom se mu nedostalo vůbec žádné náhrady za provedené úkony. Je-li zde pouze nesouhlas stěžovatele s výší odměny, je dle přesvědčení Ústavního soudu dostatečnou zárukou spravedlivého rozhodnutí možnost jeho kontroly v rámci odvolacího řízení.

Navíc určování konkrétní výše odměny bylo spojeno s aplikací a výkladem zákona a podzákonných právních předpisů, jež jsou plně v kompetenci obecných soudů. Stěžovatelova argumentace staví Ústavní soud do role další přezkumné instance, což je, jak Ústavní soud již výše připomněl, role, která mu zásadně nepřísluší. Ústavní soud by se mohl k interpretaci podústavního práva vyslovit pouze za výjimečných a specifických podmínek [viz např. nález

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 15, str. 17)]. Ty však v daném případě splněny nebyly. Ústavní soud se navíc plně ztotožňuje s tím, jak krajský soud vyložil rozdíl mezi placením nákladů řízení a náhradou nákladů řízení dle , který se také odpovídajícím způsobem odrazil v aplikaci vyhl. 177/96 Sb.

Ze shora uvedených skutečnosti vyplývá, že napadená rozhodnutí nemohla stěžovatelem označená základní práva zasáhnout, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2006

Stanislav Balík, v. r. předseda senátu