Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 370/06

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Pavla Rychetského a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V.N., zastoupeného Rudolfem Skoupým, advokátem, se sídlem Svitavy, Soudní 1, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice ze dne 21. března 2006, sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], a co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [ , , , odst. 3, odst. 6 ], stěžovatel navrhl zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice ze dne 21. března 2006 ( -141), kterým mu byla uložena povinnost zaplatit na výživu žalobkyně L.N. (bývalé manželky stěžovatele), částku 153.321,-- Kč do šesti měsíců ode dne právní moci rozsudku. Pokud požadovala na výživném dalších 61 329,-- Kč, byl její návrh zamítnut. Stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni vzniklé náklady řízení před soudem prvního i druhého stupně.

Stěžovatel zrekapituloval obsah obou předchozích řízení a napadený rozsudek a tvrdil, že obecný soud porušil jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces zakotvené v d (dále jen " "). Dále dle názoru stěžovatele odvolací soud nepostupoval v souladu s hmotným právem a v řízení porušil ustanovení zákona o rodině a princip rovnosti účastníků řízení zaručený y. Odvolací soud porušil v řízení svoji povinnost zjišťovat skutečné majetkové poměry manželů k posouzení jejich hmotné úrovně, resp. k jejich výsledku při rozhodování nepřihlédl. Nevzal v úvahu prokázané závazky stěžovatele a tvrzení, že přiznání výživného manželky je v rozporu s dobrými mravy a není naplněna podmínka ust. zákona o rodině, manželce přiznal výživné i za dobu, kdy účelově prodlužovala řízení o rozvod manželství bezdůvodným odvoláním, které posléze vzala zpět. Odvolací soud měl přihlédnout i k ostatním skutečnostem, které vyšly v řízení najevo a prokazovaly objektivně zvýšené výdaje stěžovatele v době, kdy manželé nevedli společnou domácnost. Tento skutkový závěr soudu je vadný, nemá oporu v provedeném dokazování a vede k nerovnému a zostřujícímu výkladu zákona o rodině, v ustanoveních o vyživovací povinnosti mezi manžely, v neprospěch stěžovatele.

Stěžovatel uvedl, že je si vědom, že Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti nepřehodnocuje provedené důkazy, ale poukazuje na porušení práva na spravedlivý proces a proto navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil obecnému soudu k novému projednání.

Ústavní soud si v souladu s ustanovením , , 2 , vyžádal vyjádření účastníka řízení.

K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřila předsedkyně senátu Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice JUDr. Martina Vršanská ( ) a to tak, že odkázala na odůvodnění svého rozsudku a uvedla, že k důvodům v něm uvedeným nemůže již nic podstatného dodat. V průběhu celého odvolacího řízení odvolací soud dospěl k závěru, že výdaje stěžovatele jsou poněkud vyšší než jeho manželky a tuto okolnost zohlednil při stanovená výše výživného a to také v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl. Postupem obecného soudu nebyly porušeny základní ústavní principy a práva, kterých se stěžovatel dovolává a ústavní stížnost považuje za nedůvodnou. Dále dle udělila souhlas s upuštěním od ústního jednání, aniž by vznesla návrh jak má Ústavní soud rozhodnout.

Při posuzování důvodnosti návrhu Ústavní soud vyšel z obsahu spisu obecného soudu, napadených rozhodnutí a z řízení, jež mu předcházelo, tak jako i z argumentace stěžovatele v ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí Ústavní soud neopíral o obsah vyjádření obecného soudu, jež vydal napadené rozhodnutí, neshledal Ústavní soud za nezbytné zasílat je stěžovateli k replice.

Po přezkoumání věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y ČR), nikoliv ochrana tzv. běžné zákonnosti, pokud se současně nejedná o porušení ústavních práv stěžovatele. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ( y ČR) a nepřísluší mu proto právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky ( y ČR). Ústavní soud především musí respektovat jeden z hlavních ústavně právních principů, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, v souladu s y.

Stěžovatel v ústavní stížnosti napadl rozsudek obecného soudu tvrzením, že jeho postupem byla porušena jeho základní práva zakotvená v a v y. Podstata jeho ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry obecných soudů. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší s ohledem na ustanovení y ČR. Úkolem Ústavního soudu je především zkoumat, zda napadenými rozhodnutími orgánů veřejné moci nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních předpisech. Taková porušení základních práv a svobod stěžovatele však Ústavní soud neshledal. Skutečnost, že odvolací soud v napadeném rozsudku vyslovil právní názor, se kterým stěžovatel nesouhlasí, nezakládá sama o sobě důvod k úspěšnosti ústavní stížnosti. Státní moc byla uplatněna v souladu se zákonem, rovné postavení stěžovatele, jako účastníka řízení, bylo plně respektováno.

Předmětem sporného řízení bylo přiznání výživného manželky, kdy k odvolání obou účastníků odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání stěžovatele není důvodné a odvolání žalobkyně je důvodné jen zčásti. Odvolací soud opřel své rozhodnutí o ustanovení § 91 zákona o rodině, podle něhož mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost. Dle ust. § 91 odst. 2 zákona o rodině, neplní-li jeden z manželů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její rozsah tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná. Rozsah vyživovací povinnosti se stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň manželů byla zásadně stejná. Podle ust. § 96 odst. 2 zákona o rodině výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy.

Z provedeného dokazování před odvolacím soudem vyplynul průměrný měsíční příjem účastníků a obecný soud přihlédl i ke zvýšeným výdajům stěžovatele na reprezentaci souvisejícím s výkonem jeho povolání. Životní úroveň manželů se nepochybně odvíjí od jejich příjmů, na kterých také závisí míra uspokojování jejich potřeb a jejich výdajů. Vzhledem ke všem skutkovým zjištěním a po právním posouzení věci dospěl odvolací soud k závěru, že částka 15 000,-- Kč měsíčně se jeví jako odpovídající zásadám, zakotveným v ustanovení § 91 zákona o rodině. Po zhodnocení řady provedených důkazů dospěl obecný soud k závěrům, které opřel o příslušná ustanovení zákona o rodině a zcela přesvědčivě a v potřebném rozsahu je odůvodnil v souladu s platnou právní úpravou zakotvenou v ustanoveních , , a násl. V odůvodnění se řádně vypořádal s námitkami stěžovatele, své rozhodnutí logicky zdůvodnil s odkazem na skutková zjištění a právní kvalifikaci věci. Jestliže obecné soudy nepřisvědčily tvrzením stěžovatele a manželce přiznaly výživné a jestliže své právní posouzení přiměřeným a dostatečným způsobem odůvodnily ( ), jde o právní závěry ústavně nezávislých soudů, do jejichž rozhodovací činnosti je ingerence Ústavního soudu z již zmíněného důvodu nepřípustná. V dané věci se jednalo o výklad rodinného, tedy podústavního práva, který je zcela v kompetenci obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994).

Ústavní soud se neztotožnil s tvrzením stěžovatele, že odvolací soud řádně nezdůvodnil rozhodnutí proč doplnil dokazování a ani s tím, že z odůvodnění jeho rozsudku nevyplývalo, jakými úvahami se při rozhodování řídil a jaké skutečnosti jej vedly ke změně rozsudku okresního soudu. Stěžovatel se uchýlil k ničím nepodložené kritice postupu a rozhodování krajského soudu a tvrdil porušení principu rovnosti účastníků, aniž by konkrétně odůvodnil, v čem nerovnost postavení účastníků spatřuje. To, že ve věci neuspěl, nelze vykládat jako porušení principu rovnosti účastníků soudního řízení.

Na základě uvedených skutečností dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , a proto, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 6. září 2006

Vlasta Formánková v. r.

předsedkyně senátu