Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 211/06

Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2006 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Kůrky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele E. L. H., zastoupeného Dr. Pavlem Alfery Hrdinou, advokátem v Praze 1, Václavské nám. 40, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. listopadu 2005, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i jinak byla podána v intencích , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), napadl stěžovatel ve své občanskoprávní věci rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. listopadu 2005 (-105) a tvrdil, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo obsažené v a d.

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. listopadu 2005 (-105) bylo rozhodnuto tak, že:

I. Rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. listopadu 2004 (-65) se ve vztahu k prvnímu žalovanému (Ministerstvu financí ČR) zrušuje a ve vztahu k prvnímu žalovanému se řízení zastavuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve vztahu k druhému žalovanému (Lesům České republiky, s. p.) potvrzuje.

Označeným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové byla zamítnuta žaloba stěžovatele (žalobce v řízení před obecnými soudy), kterou se domáhal určení, že J. H., zesnulý, v důsledku toho, že v době účinnosti dekretu č. 12/1945 Sb., byl mrtev, nebyl subjektem konfiskace podle dekretu č. 12/1945 Sb.

V ústavní stížnosti stěžovatel - stručně shrnuto - polemizuje s rozhodovacími vývody odvolacího soudu a věcnou správností tohoto rozhodnutí, zejména pak jeho argumentace směřuje k tomu, že o jeho žalobě mělo být věcně (a kladným způsobem) rozhodnuto. Stěžovatel navrhl zrušit napadené rozhodnutí obecného soudu, jak je vpředu označeno.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995), o což stěžovatel svou ústavní stížností usiloval. Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly.

Obecné soudy (Krajský soud v Hradci Králové a Okresní soud v Hradci Králové) dospěly k právnímu závěru, který má oporu ve skutkových zjištěních, a to, že dle své povahy nebyla žaloba stěžovatele určovací žalobou, ale žalobou, která nemá oporu v žádném ustanovení platného práva. Vzhledem k tomu, že i odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu je v souladu se zákonem ( ), nebylo možné odvolacímu soudu pod aspektem ochrany ústavnosti (y ČR) nic vytknout.

Z takto rozvedených důvodů Ústavní soud neshledal, že by v dané věci došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná. Její zjevná neopodstatněnost je pak dána povahou vývodů ústavní stížnosti a konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.

Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [ ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2006