Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 154/06

Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2006 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Kůrky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Město Česká Lípa, se sídlem Česká Lípa, T. G. Masaryka 1, zastoupeného JUDr. Jiřím Kadeřábkem, advokátem v Litoměřicích, Michalská 4, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad

Labem - pobočka Liberec ze dne 9. listopadu 2005, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která byla i jinak v souladu s formálními podmínkami podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 9. listopadu 2005

( -67) a tvrdil, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo obsažené v a d.

Napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 9. listopadu 2005 ( -67) bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. října 2005 ( -61), kterým bylo Město Česká Lípa (stěžovatel) ustanoveno opatrovníkem R. Ř. z důvodu omezení jeho způsobilosti k právním úkonům.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí - stručně shrnuto - že stěžovatele nelze bez jeho souhlasu ustanovit opatrovníkem a výkon opatrovnictví osobě, jejíž pobyt není znám, nelze zařadit do jeho samosprávné činnosti. Stěžovatel proto navrhl zrušit napadené rozhodnutí obecného soudu, jak je vpředu označeno.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR), není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995), o což stěžovatel svou ústavní stížností usiloval. Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly a nebyly stěžovatelem ani tvrzeny.

Neopodstatněnost ústavní stížnosti vyplývá již z toho, že argumentace stěžovatele není věcně správná. V dané věci nebyl ustanoven opatrovník osobě, jejíž pobyt není znám, jak tvrdí stěžovatel, ale osobě, které byla omezena způsobilost k právním úkonům. Výkon opatrovnictví v případě osob, jimž byla omezena způsobilost k právním úkonům, je veřejnoprávního charakteru, kterou obec vykonává na základě zákona v rámci své samostatné způsobilosti a nemůže se výkonu opatrovnictví vzdát (její souhlas či nesouhlas je právně bezvýznamný), pokud nemůže být opatrovníkem ustanoven příbuzný či jiná vhodná fyzická osoba. Příslušným ustanovením zákona, který obci takovou povinnost opatrovnictví stanoví, je ust. § 27 odst. 3 obč. zák. Podle tohoto ustanovení nemůže-li být opatrovníkem ustanoven příbuzný fyzické osoby ani jiná osoba, která splňuje podmínky pro ustanovení opatrovníkem, ustanoví soud opatrovníkem orgán místní správy, popřípadě jeho zařízení, jestliže je oprávněno vystupovat jeho jménem. Z připojeného spisu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. vyplývá, že podmínky pro aplikaci § 27 odst. 3 obč. zák. v dané věci byly v plném rozsahu splněny.

Z takto rozvedených důvodů Ústavní soud neshledal, že by v dané věci došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná. Její zjevná neopodstatněnost je pak dána povahou vývodů ústavní stížnosti a konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.

Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [ ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2006