Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 204/05

Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2006 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A-TIS, a. s., Prešov, se sídlem Prešov, Strojnícka 1, zastoupené JUDr. Evou Petránovou, advokátkou v Prešově, Svätoplukova 12, proti průtahům Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci sp. zn. , spojenou s návrhem na přiměřené finanční odškodnění a na náhradu nákladů řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrhy se odmítají.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 18. dubna 2005, se stěžovatelka domáhala toho, aby Ústavní soud rozhodl tak, že:

1. Základní právo stěžovatelky na projednání věci bez zbytečných průtahů podle d bylo porušeno.

2. Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se přikazuje ve věci sp. zn. jednat bez zbytečných průtahů.

3. Stěžovatelce se přiznává přiměřené finanční odškodné ve výši 1 mil. Kč, které je Obvodní soud pro Prahu 4 povinen uhradit do 2 měsíců od doručení nálezu Ústavního soudu.

4. Obvodní soud pro Prahu 4 je povinen uhradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 12 400,- Kč do 2 měsíců od doručení nálezu Ústavního soudu na účet její právní zástupkyně.

V ústavní stížnosti stěžovatelka popisuje - stručně shrnuto - dosavadní průběh řízení před obecnými soudy. Zdůrazňuje, že Obvodní soud pro Prahu 4 svou nečinností od 9. září 2003, resp. od 24. ledna 2002 dosud způsobuje průtahy v soudním řízení, a tím maří dokazování. Po 8 letech trvání sporu není soudní řízení pravomocně skončené. Stěžovatelka má za to, že dalšímu postupu nebrání zákonná překážka.

Souběžně s ústavní stížností bylo podáno prvním žalovaným (Ing. P. N., CSc.) dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2003 ( -180), jímž bylo odmítnuto jako nepřípustné (druhý výrok) odvolání prvního žalovaného směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. června 2002 ( -105) a na základě odvolání společnosti Garáže Vltava, s. r. o., potvrzeno ve vztahu k této odvolatelce usnesení soudu I. stupně (první výrok). Usnesením soudu I. stupně Obvodní soud pro Prahu 4 připustil, aby do řízení na straně žalovaných přistoupili další čtyři žalovaní (bod I. výroku), dále připustil změnu v označení třetí žalované (bod II. výroku) a konečně připustil změnu žaloby (bod III. výroku).

O dovolání rozhodl Nejvyšší soud ČR svým usnesením ze dne 29. června 2006 ( -205) tak, že:

I. V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti potvrzujícímu výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2003, č. j. -180, se dovolací řízení zastavuje.

II. V rozsahu, ve kterém směřuje proti výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2003, č. j. -180, o odmítnutí odvolání prvního žalovaného, se dovolání odmítá.

Ústavní soud si po rozhodnutí Nejvyššího soudu vyžádal příslušný spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. a po jeho prostudování konstatuje, že ústavní stížnost není důvodná.

Především je nutné uvést, že plynulý průběh řízení před obecnými soudy je narušován i samotnou stěžovatelkou, která mnohokráte upravovala žalobní petit a byla vyzývána k odstranění formálních vad žaloby. V průběhu řízení byl vyjasňován okruh žalovaných osob a jejich pobyt (sídlo). Řádné označení všech účastníků řízení, včetně jména, příjmení a bydliště či obchodní firmy, názvu či sídla právnické osoby je podle povinností žalobce, tedy stěžovatelky. Vzhledem k tomu, že uvedené nebyla stěžovatelka sama schopna řádně učinit, nelze konstatovat, že by nečinností Obvodního soudu pro Prahu 4 docházelo k průtahům v řízení. Ústavní stížnost je proto v části, ve které směřuje proti průtahům v řízení do 30. června 2004, zjevně neopodstatněná [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")].

Dne 1. července 2004 nabylo účinnosti ust. , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, může v případě, že jeho stížnost na průtahy v řízení, kterou podal u příslušného orgánu státní správy soudů, jím nebyla řádně vyřízena, podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení. Vyčerpání tohoto procesního prostředku považuje Ústavní soud od 1. července 2004 za podmínku připuštění ústavní stížnosti proti průtahům a nečinnosti obecných soudů. Tento procesní prostředek stěžovatelka nevyčerpala, a proto je její ústavní stížnost v části, ve které směřuje proti průtahům v řízení po 1. červenci 2004, nepřípustná ( ).

Návrh, aby Ústavní soud přiznal stěžovatelce přiměřené finanční odškodnění, jde nad rámec pravomocí Ústavního soudu podle y ČR a . Tento návrh byl proto posouzen jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný podle .

Z vpředu rozvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky a s ní spojený návrh na finanční odškodnění odmítl [ , e) a odst. 2 písm. a) ]. Vzhledem k odmítavému výroku rozhodnutí o ústavní stížnosti nelze vyhovět návrhu stěžovatelky na přiznání náhrady nákladů řízení, který sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2006