Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 654/05

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. E. K., zastoupeného JUDr. Karlem Bartou, advokátem v Praze, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 7. 2005 č. j. -126, za účasti Nejvyššího soudu ČR jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel nejprve v podání, s nímž se na Ústavní soud původně obrátil, navrhl zrušit usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2003, č. j. -90, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 4. 2004, č. j. -112, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 7. 2005, č. j. -126, neboť těmito rozhodnutími bylo zasaženo do jeho základních práv. Nesouhlasí s odmítnutím své žaloby na ochranu osobnosti z procedurálních důvodů, jak se stalo. Je přesvědčen, že subjekty, které v předmětném sporu žaloval, porušily při volbách v roce 2000 jeho politická práva, neboť nevylepily v rámci volební kampaně jeho plakáty. Proto se domáhal u Městského soudu v Praze cestou podané žaloby omluvy. K výzvě soudce zpravodaje stěžovatel podání doplnil prostřednictvím advokáta a předložil plnou moc k zastupování v řízení o ústavní stížnosti, kterou mu udělil. Svůj stížnostní návrh upřesnil tak, že navrhuje zrušit pouze v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu ČR. Jinak zopakoval argumenty jednou již Ústavnímu soudu sdělené: byla porušena jeho politická práva, domáhal se proto omluvy, a pokud byla jeho žaloba z procesních důvodů "zamítnuta" a dovolací soud v tom nezjednal nápravu, došlo k zásahu do stěžovatelových ústavně zaručených práv na "spravedlnost a projednání žaloby před nezávislým soudem".

Z obsahu rozhodnutí, vzešlých z předmětného sporu, vyplývá, že žaloba byla v prvém stupni odmítnuta postupem podle , neboť stěžovatelova žaloba neměla zákonem požadované náležitosti a stěžovatel tento nedostatek řádně neodstranil ani k příslušné výzvě soudu, obsahující poučení o následcích jejího nesplnění. Soud odvolací se ztotožnil se závěrem prvé instance, že žalobní návrh je neurčitý. Doplnil ještě, že v případě pěti z celkem devíti stěžovatelem označených žalovaných jde pouze o orgány měst a obcí bez právní subjektivity, a ve vztahu k nim měla proto být žaloba odmítnuta i z tohoto důvodu. Nejvyšší soud ČR shledal toto rozhodnutí správným a po přezkoumání věci podané dovolání zamítl. Stěžovatelovu žalobu zhodnotil stejně jako oba soudy nižších stupňů; její petit nebyl způsobilý dostát požadavku úplnosti, určitosti a srozumitelnosti. Pokud stěžovatel tento nedostatek neodstranil, ač k tomu byl v řízení vyzván, nezbylo, než jeho návrh odmítnout.

Ústavní soud věc přezkoumal a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nutno odmítnout, neboť je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že i v tomto řízení respektoval skutečnost, že s ohledem na své ústavní vymezení (zakotvené především v y ČR) není součástí soustavy obecných soudů. Nepřísluší mu proto posuzovat celkovou zákonnost a správnost napadených rozhodnutí, a to včetně jejich odůvodnění. Jeho úkolem je pouze zjistit, zda napadeným rozhodnutím (rozhodnutími) nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Nic takového zde nezjistil. Má naopak za to, že obecné soudy postupovaly zcela v duchu hlavy páté d a svůj postup také stěžovateli řádně zdůvodnily.

Nesouhlas účastníka občanského soudního řízení s tím, jak soud vyhodnotil podmínky, za nichž může ve věci jednat, sám o sobě není a nemůže být důvodem pro podání ústavní stížnosti. V posuzované věci se soudy tří stupňů shodly na tom, že stěžovatelova žaloba není pro formální vady způsobilá věcného projednání, a vyložily proč. Ústavnímu soudu nepřísluší takový závěr přehodnocovat. Ostatně námitky stěžovatele ani nesměřují ke zpochybnění důvodů pro odmítnutí žaloby, natož aby takové námitky stěžovatel opřel o nějaké ústavněprávní argumenty. Tvrdí pouze, že obecné soudy "... nerespektovaly prokázanou skutečnost o porušení politických práv". Argumentuje tedy, jakoby jeho žaloba meritorně projednávána byla.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2006

Stanislav Balík předseda senátu

Za správnost : H. Kyprová