Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 166/06

Ústavní soud rozhodl dne 21. srpna 2006 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky O. K., zastoupené JUDr. Jaroslavem Filipem, advokátem v Praze 7, Bubenská 47/113, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. října 2005, sp. zn. , rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2003, sp. zn. , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. května 2002, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i jinak byla podána v intencích , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), napadla stěžovatelka ve své občanskoprávní věci usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. října 2005 ( -154), rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2003 ( -137) a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. května 2002 ( -101) a tvrdila, že jimi byla dotčena ve svých ústavně zaručených právech podle a y ČR.

Napadeným usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. října 2005 ( -154) bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky, která vystupovala v procesním postavení žalované v řízení před obecnými soudy, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2003 ( -137). Dovolací soud neshledal dovolání přípustné ani z toho důvodu, že by rozhodnutí krajského soudu mělo po právní stránce zásadní význam.

Označeným rozsudkem Městského soudu v Praze byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. května 2002 ( -101), kterým soud I. stupně uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalobci (Astra Zeneca Czech Republic s. r. o.) částku 142 500,- Kč s přísl., neboť žalobkyně uhradila stěžovatelce nájemné za měsíc červenec a polovinu měsíce srpna 1998 bez právního důvodu.

V ústavní stížnosti stěžovatelka - stručně shrnuto - polemizuje s důvody rozhodnutí obecných soudů, zejména pak argumentuje tak, že nájemné za společnost ASTRA AB po celou dobu hradila společnost Astra Zeneca Czech Republic, s. r. o. Stěžovatelka navrhla zrušit napadená rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR), není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995), o což stěžovatelka svou ústavní stížností usilovala. Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly.

Z odůvodnění napadených rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu ČR, jak jsou vpředu označena, vyplývá, že tato rozhodnutí jsou založena na řádně zjištěném skutkovém stavu věci. Podstatou ústavní stížnosti stěžovatelky je její tvrzení, že nájemné bylo uhrazeno oprávněně. S tímto tvrzením stěžovatelky, které vznesla v řízení před obecnými soudy, se však tyto v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu se zákonem vypořádaly ( , ); pod aspektem ochrany ústavnosti ( y ČR) jim proto nelze nic vytknout. K porušení a y ČR nedošlo.

Z takto rozvedených důvodů Ústavní soud neshledal, že by v dané věci došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky, ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná. Její zjevná neopodstatněnost je pak dána povahou vývodů ústavní stížnosti a konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.

Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [ ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2006