Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 497/06

Ústavní soud rozhodl dne 22. srpna 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele P. Ch., zastoupeného JUDr. Zdeňkou Mikovou, advokátkou se sídlem Kalefova 404, 293 01 Mladá Boleslav, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. dubna 2006 sp. zn. , usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. října 2005 sp. zn. a rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. června 2005 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Nejvyšší soud usnesením ze dne 12. dubna 2006 sp. zn. poté, co přezkoumal trestní věc stěžovatele v intencích dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, odmítl pro zjevnou neopodstatněnost jeho dovolání směřující do usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. října 2005 sp. zn. , kterým bylo jako nedůvodné zamítnuto odvolání (stěžovatele) proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. června 2005 sp. zn. . Tímto rozhodnutím nalézacího soudu byl stěžovatel pro blíže popsané jednání uznán vinným ze spáchání trestného činu zpronevěry dle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Poškození byli výrokem citovaného rozsudku odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Uvedená rozhodnutí obecných soudů stěžovatele napadl včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností.

V naraci svého návrhu rozsáhle zrekapituloval průběh dosavadního řízení před obecnými soudy, přičemž předestřel vlastní náhled na právní posouzení jeho trestní věci s tvrzením, že (pro jeho vývody) nedošlo jednak k naplnění subjektivní, a dále potom ani materiální stránky předmětného trestného činu. Z důvodů takto v návrhu blíže rozvedených tvrzení namítal porušení svých ústavně zaručených základních práv a ústavních kautel plynoucích z , a d. Vycházeje z tohoto svého přesvědčení, domáhal se posléze, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil.

Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y ČR].

Toto vykročení, resp. porušení práv v rovině práva jednoduchého, nalézající odraz v relevantním zásahu do ústavních práv stěžovatele, Ústavní soud po přezkoumání obsahu napadených rozhodnutí neshledal. Ta jsou v dostatečném rozsahu, logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a obsáhle reagují na námitky stěžovatele opětovně předkládané v ústavní stížnosti; především potom velmi zevrubně konzistentní argumentací napadené usnesení Nejvyššího soudu.

Závěry, ke kterým obecné soudy dospěly a na něž postačí pro jejich srozumitelnost (především těch v usnesení Nejvyššího soudu vyslovených, jemuž přísluší primárně a především výklad jednoduchého práva; a násl. , ve znění pozdějších předpisů) odkázat, lze takto označit jako průmět nezávislého soudního rozhodování ve smyslu y ČR. O aplikaci jednoduchého práva, která se jeví v daných souvislostech jako svévolnou, argumentačně vybudovanou bez přesvědčivého a konzistentního racionálního logického odůvodnění, pročež ji objektivně není možno akceptovat, se v daném případě evidentně nejedná (srov. k tomuto kupř. nálezy ve věci

sp. zn.

,

,

,

a další).

Vyjádřeno poněkud jiným způsobem, z povahy postavení Ústavního soudu, jakožto soudního orgánu ochrany ústavnosti, stížnostních bodů návrhu ve spojení s dostatečným odůvodněním rozhodnutí obecných soudů, jakož i judikatury příkladmo vyjmenované podává se zjevná neopodstatněnost návrhu stěžovatele; proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. srpna 2006