Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 251/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti F. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem Advokátní kanceláře v Moravské Třebové, Cihlářova 4, proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. 6. 2005, čj. -79, Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2005, čj. -141, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2006, čj. ,

takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení , d (dále jen) a a y ČR, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku okresního soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba na vyklizení bytu, jehož je vlastníkem, a zrušení rozhodnutí soudu odvolacího, kterým bylo uvedené rozhodnutí potvrzeno. Rovněž požaduje zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jako nepřípustné dovolání.

V ústavní stížnosti stěžovatel vyjadřuje nesouhlas se závěry soudů, dle nichž žalovaným vzniklo právo nájmu k předmětnému bytu a žalobě by nebylo možno vyhovět i pro rozpor s dobrými mravy. Dále nesouhlasí se závěry soudu, že předmětný soubor místností je způsobilý být předmětem nájmu bytu, neboť v řízení bylo prokázáno, že se jedná o stavbu nedokončenou a kolaudační řízení je přerušené. Poukazuje na to, že zápis ze dne 30. 11. 1966 neprokazuje kolaudaci stavby, neboť se nejedná o rozhodnutí vydané ve správním řízení, a bylo vydáno referentem, který k k tomu neměl oprávnění. Pokud by byla stavba dokončena, pak by náleželo dispoziční právo MNV Dolní Branná.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými usneseními z hlediska kompetencí daných muu ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě pátéy, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je polemika se skutkovými a právními závěry vyslovenými v rozhodnutích obecných soudů, přičemž stěžovatel svůj odlišný názor pouze konstatuje, aniž by uvedl na jeho podporu relevantní argumentaci, natož argumentaci ústavněprávní. Ústavní soud tak staví do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, která mu však, jak bylo uvedeno, nepřísluší.

Ústavní soud ověřil, že ve věci bylo provedeno podrobné a důkladné dokazování, opravňující soudy rozhodnout. Na základě provedeného hodnocení důkazů nalézací soud vyvodil právní závěry, které řádně odůvodnil a v souladu s ust. 157 uvedl, jakými úvahami se při posuzování věci řídil a jaké právní předpisy aplikoval. Krajský soud dostatečně zřejmě objasnil, z jakých důvodů se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvého stupně a vypořádal se se všemi námitkami stěžovatele. Soudy tak shodně dospěly k závěru, že stěžovatel zpochybňuje skutečnosti z doby dávno minulé (v časovém odstupu 20 a 30 let) a chce zvrátit pokojný stav, do kterého sám dobrovolně vstoupil, neboť v době, kdy nemovitost koupil, nebylo zpochybňováno, že se jedná o bytový dům, jehož součástí byly byty obsazené nájemníky. Obecné soudy dostatečně zřejmě uvedly, na základě jakých důkazů dospěly k závěru, že i za situace, kdy se nedochoval originál rozhodnutí o povolení k uvedení stavby do trvalého užívání, ale pouze jeho koncept, bylo prokázáno, že soubor místností užívaný žalovanými je bytem a způsobilým předmětem k uzavření práva nájmu. Rovněž tak dostatečně zřejmě soudy objasnily, na základě jakých, byť nepřímých důkazů (listinné důkazy a výslech svědků) považovaly za nesporné, že ve věci bylo vydáno řádné rozhodnutí o přidělení podnikového bytu žalovanému.

Dovolací soud pak v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání podrobně rozvedl, z jakých důvodů nemohly námitky odvolatele založit přípustnost dovolání dle

Ústavní soud konstatuje, že se v projednávané věci jedná pouze o výklad a aplikaci běžného práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Obecné soudy zaujaly v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci právní názor, který má oporu ve skutkovém stavu Jejich shodné závěry, že žalobě na vyklizení bytu nebylo možno vyhovět, neboť žalovanému jako zaměstnanci státního statku vzniklo v roce 1984 na základě rozhodnutí o přidělení bytu a následné dohody o odevzdání a převzetí bytu právo osobního užívání bytu (transformované na nájem bytu) a žalovaná důvodně odvíjí své právo od nájemního práva žalovaného, nelze považovat za závěry, které by byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, a kdy by z tohoto důvodu mohla být napadená rozhodnutí považována za protiústavní.

Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatel měl a nepochybně využil možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. K namítanému porušení y nemohlo, jak vyplývá z povahy sporu, dojít, neboť vlastnické právo stěžovatele k předmětné nemovitosti nebylo nijak dotčeno. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že a y garantují obecné principy činnosti soudní moci, nikoli konkrétní základní právo či svobodu.

Ústavní soud dodává, že neshledal důvod, aby z ústavněprávního hlediska zpochybňoval závěr dovolacího soudu o nepřípustnosti dovolání. Ostatně stěžovatel v tomto směru ani žádné námitky neuvádí.

Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy pátéy, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2006

Stanislav Balík

předseda senátu

K : doručit: advokát 2x

přílohy: A ponechat ve spise,

ostatní přílohy vrátit