Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 517/06

Ústavní soud rozhodl dne 29. srpna 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Jiřího Muchy a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti ECO 2000, spol. s r.o., se sídlem ve Zlíně, nám. T. G. Masaryka 2433, IČO: 00542491, zastoupené JUDr. Pavlem Vyroubalem, advokátem, Advokátní kancelář ve Vsetíně, Palackého 168, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3.5.2006, č.j. -63, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3.11.2004, č.j. -38, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3.11.2004, č.j. -28, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 7.8.2006 se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva a svobody plynoucí z , a 2d (dále jen "") a z Úmluvy o lidských právech a základních svobodách.

Obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před nalézacím a kasačním soudem, která jejich vydání předcházela, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že k porušení jejích práv došlo tím, že nebyly uznány některé výdaje jako daňově účinné náklady, a tedy je nebylo možno zahrnout do daňově uznatelných nákladů. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem obecných soudů, že nebyla prokázána přímá a konkrétní souvislost provize vyplacené obchodnímu zástupci panu S. s jejím podnikáním. Dle stěžovatelky činnost obchodního zástupce byla prokázána především zvýšením cen dodávaných výrobků a v podrobnostech odkázala na odůvodnění kasační stížnosti.

Ústavní soud přezkoumal skutkovou a právní stránku věci, a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí nebo čtvrtou instancí v systému všeobecného soudnictví a že není vrcholem soustavy obecných soudů, ani není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným. Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že interpretace právních předpisů obecnými soudy může být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy pátéy, a zasáhne tak do některého ústavně zaručeného základního práva; to však není případ stěžovatelky.

Ústavní stížnost je v podstatě jen nesouhlasem stěžovatelky se závěry obecných soudů a opakováním argumentů uplatněných již v řízení před obecnými soudy. Nevyplývá z ní nic, co by věc posunovalo do ústavněprávní roviny.

Jak již Ústavní soud mnohokrát judikoval, z ústavního principu nezávislosti soudů podle y vyplývá zásada volného hodnocení důkazů. Obecný soud je proto povinen, ale také oprávněn v každé fázi řízení zvažovat, které důkazy je třeba provést, zda a na kolik je vhodné doplnit dokazování o návrhy stran a provedené důkazy pak hodnotit podle své úvahy jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech.

Ústavní soud nemůže "přehodnocovat" hodnocení jednotlivých důkazů obecnými soudy. Je totiž v kompetenci obecných soudů přikládat určitou váhu jednotlivým důkazům v procesu rozhodování. Ústavní soud nemůže obecným soudům ukládat, jak mají hodnotit smlouvy mezi stěžovatelkou a panem S., výpovědi stěžovatelky, či převody peněz ve prospěch pana S., jestliže byly zachovány principy spravedlivého procesu a hodnocení dokazování před obecnými soudy nevybočilo z mezí ústavnosti. Ke kritériím hodnocení dokazování před obecnými soudy se Ústavní soud vyjádřil např. v usnesení

sp. zn.

, www.judikatura.cz.

Postupoval-li tedy soud v souladu s příslušnými ustanoveními , jež upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy obsažené v hlavě pátéy, a svůj postup řádně odůvodnil, nemůže Ústavní soud učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek.

Z uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost odmítl dle , o Ústavním soudu, v platném znění, jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2006

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu