Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
51714.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 537/06
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci ústavní stížnosti Ing. Z. V., zastoupeného JUDr. Vlastou Wege Killianovou, advokátkou v Praze, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2006, č. j. 1 Co 36/2006 -56, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví označeného rozsudku, neboť se jeho vydáním cítí dotčen na svých základních právech; konkrétně vyjmenovává práva garantovaná čl. 90 Ústavy České republik y, a čl. 7 odst. 1 , čl. 8 , čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobo d.
Napadeným rozhodnutím vrchní soud jako soud odvolací potvrdil coby věcně správný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2005, č. j. 36 C 65/2005 -36, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR. Stěžovatel se podanou žalobou domáhal omluvy za porušení svých základních práv a poskytnutí zadostiučinění ve výši 1.000.000 Kč.
Zákon č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu ") soudci zpravodaji ukládá zkoumat každý podaný návrh nejprve z hlediska jeho formálních náležitostí, a také zda jde o návrh přípustný. V posuzovaném případě soudce zpravodaj dospěl, pokud jde o přípustnost návrhu, k závěru negativnímu.
Stěžovatel sám v textu svého podání uvedl, že proti napadenému rozsudku vrchního soudu podal také dovolání; ústavní stížnost prý podává pouze z opatrnosti s ohledem na poučení, za jakých okolností se může dovolat k Nejvyššímu soudu ČR. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ). V projednávané věci stěžovatel využil možnosti podat proti rozsudku vrchního soudu napadenému touto ústavní stížností dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu , o kterém dosud nebylo rozhodnuto. Podanou ústavní stížnost je proto nutno hodnotit jako předčasnou.
Podle ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Z uvedeného vyplývá, že možnost obrátit se na Ústavní soud s návrhem směřujícím proti označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze zůstane stěžovateli zachována i poté, co Nejvyšší soud ČR jakkoliv rozhodne o jeho dovolání.
Za dané situace musel soudce zpravodaj ústavní stížnost hodnotit jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu .
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2006
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj