Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 357/05

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem v Olomouci, 28. října 463/3, proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 11. 5. 2005, čj. FŘ - 1148/15/04, a rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 15. 10. 2003, čj. 323870/03/004516/5993, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 8. 7. 2005 napadl stěžovatel rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 11. 5. 2005, čj. FŘ - 1148/15/04, jakož i jemu předcházející rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 15. 10. 2003, čj. 323870/03/004516/5993, přičemž tvrdil, že napadenými rozhodnutími byly porušeny a 4 y ČR a d (dále jen " ") a že uvedené orgány veřejné moci jimi porušili základní lidská práva uvedená v a y.

Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, v záhlaví označeným rozhodnutím finančního ředitelství bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rovněž shora uvedenému rozhodnutí finančního úřadu, kterým byl stěžovatel podle , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ustanoven zástupcem pro daňové řízení daňovému subjektu 1. Zlínská nemocnice, a. s., neboť vznikly pochybnosti o tom, kdo je oprávněn jednat jeho jménem.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že zástupcem nemůže být ustanoven ten, kdo se svým ustanovením nesouhlasí, neboť nestanoví povinnost tuto funkci přijmout. Odkazuje přitom na komentář k ustanovení , který je obdobou daňového řádu, uvedený in: Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M.: , Komentář, I. díl, C. H. BECK, 6. vydání 2003, str. 110, a dále na nález Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2001,

sp. zn.

(publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 24, č. 200).

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( , 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Mezi procesní prostředky ve smyslu zákona o Ústavní soudu nepochybně náleží i tzv. správní žaloba, tj. žaloba podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatel ji však dle svého vyjádření ze dne 26. 1. 2006 nepodal, neboť se podle jeho názoru v dané věci jedná o správní rozhodnutí, jež je ze soudního přezkumu podle vyloučeno. Ústavní soud se s tímto názorem neztotožňuje. Soudní praxe totiž vychází z toho, že rozhodnutí o ustanovení zástupce daňovému subjektu pro daňové řízení je rozhodnutím procesní povahy, dotýkajícím se (byť jen procesních) práv ustanoveného zástupce, které z přezkumu ustanovením vyloučeno není (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. [dostupný v ASPI pod int. č. 28533 (JUD)].

Z výše uvedeného plyne, že pokud stěžovatel zmíněnou žalobu nepodal, nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, a tak ústavní stížnost podle není přípustná. Protože Ústavní soud neshledal důvody postupu podle , ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomností účastníků řízení podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. srpna 2006