Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 204/06

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupeného JUDr. Radimem Kuchtou, advokátem se sídlem Brno, Příkop 6, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2005, č.j. -185, spojené s návrhem na zrušení ust. , ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost spojená s návrhem na zrušení , ve znění pozdějších předpisů, s e o d m í t a j í.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností podanou podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že postupem Městského soudu v Brně bylo porušeno jeho základní právo zakotvené v d (dále jen "") ve spojení s y ČR a Evropské úmluvy o lidských právech.

Výhrada, o kterou stěžovatel opírá svou ústavní stížnost, spočívá v tom, že mu napadené rozhodnutí nebylo nikdy doručeno, přesto však dne 13. 12. 2005 nabylo právní moci. Stěžovatel uvádí, že doručující orgán "zneužil" ust. odst. 1 za středníkem a sice, že neučinil dostatečný pokus zanechat stěžovateli výzvu k vyzvednutí uložené zásilky. Soud vycházel z toho, že stěžovateli bylo doručeno uložením bez zanechání výzvy k vyzvednutí, jak to citované ustanovení umožňuje, a napadené rozhodnutí opatřil doložkou právní moci. Stěžovatel se nedozvěděl o běhu odvolací lhůty a jak sám uvádí, byl tím zbaven práva na odvolání. Tímto postupem mělo být zasaženo do jeho základního práva na soudní ochranu.

Ústavní stížnost je podle ust. oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ust. téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Toto ustanovení je vyjádřením principu subsidiarity, jednoho ze základních principů ústavního soudnictví. Ústavní soud může do činnosti obecných soudů zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení základních práv a svobod stěžovatele a pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před obecnými soudy samými.

Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal všechny prostředky k ochraně svých práv. V této souvislosti odkazuje na ust. , které upravuje možnost podat návrh na prominutí zmeškání lhůty, jestliže ji účastník zmeškal z omluvitelného důvodu a byl tím vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Odstavec 2 tohoto ustanovení pak umožňuje soudu k žádosti účastníka přiznat návrhu odkladný účinek. Z ústavní stížnosti nevyplývá, že by se stěžovatel pokusil touto cestou vydat a domoci se tak ochrany svého práva v rámci řízení před obecným soudem.

Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud dodává, že ačkoliv je povinností soudů respektovat základní práva účastníka řízení a za všech okolností je chránit, nejsou soudy jedinými a výlučnými strážci těchto práv. Na prvním místě stojí jejich nositel sám. Jestliže se chce svých práv v praxi dovolávat, nastoluje především otázku, zda sám učinil vše pro to, aby jeho právo bylo zachováno. Právní zásada "vigilantibus iura" se uplatní i zde, neboť společnost nemá prostředky chránit práva jednotlivce, který na jejich ochranu sám nedbá. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že soudní řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, trvá od roku 1999. V průběhu jeho trvání bylo stěžovateli doručováno množství písemností, které stěžovatel přebíral jen výjimečně. Jak se uvádí i v ústavní stížnosti, byla stěžovateli doručena výzva k vyzvednutí předvolání k ústnímu jednání, které si stěžovatel ve lhůtě nestihl vyzvednout. Z tohoto jednání následně vzešlo napadené rozhodnutí. Stěžovatel však neučinil žádný pokus soud kontaktovat a zjistit, čeho se nedoručená (ve smyslu fyzického doručení dané písemnosti, nikoli výzvy) písemnost týkala. Nelze tedy říci, že by existence tohoto rozhodnutí mohla být stěžovateli zcela utajena. Jestliže stěžovatel argumentuje významem, jaký pro něj spor má, a dopadem nařízení exekuce, které následovalo na základě napadeného rozhodnutí, nabízí se závěr, že to byl především on sám, kdo dostatečně nechránil svá práva. Nemůže spravedlivě očekávat, že soud bude suplovat veškerou jeho účast na ochraně jeho vlastních práv. Soud postupoval v souladu s ustanoveními o doručování, jakákoli další aktivita by byla nad rámec jeho povinností.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soud nezbylo než ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítnout podle . Zároveň odmítl v souladu s i návrh na zrušení ust. , neboť legitimace k podání takového návrhu se odvozuje od ústavní stížnosti a tento návrh její osud sdílí.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. srpna 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu