Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 371/06

Ústavní soud rozhodl dne 3. srpna 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vlasty Formánkové a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z. K., zastoupené prof. JUDr. Milanou Hrušákovou, CSc., advokátkou v Brně, Minská 58, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. února 2006, sp. zn. , a usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 22. listopadu 2005, sp. zn. , spolu s návrhem na odložení vykonatelnosti, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která byla podána v souladu s formálními podmínkami , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), napadla stěžovatelka usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. února 2006 ( ) a jemu předcházející usnesení Okresního soudu

Brno-venkov ze dne 22. listopadu 2005 ( -293) a tvrdila, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu ( d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), právo na ochranu života ( d) a základních práv nezletilého dítěte obsažených v , Úmluvy o právech dítěte a Úmluvy o výkonu práv dětí.

Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. února 2006 ( ) bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 22. listopadu 2005 ( -293), jímž soud I. stupně nařídil toto předběžné opatření:

* Otec (J. K.) je oprávněn stýkat se s nezl. Janem K. (jedná se o pseudonym) každý lichý týden v roce v sobotu od 14 hod. do 17 hod. v Krizovém centru Spondea za přítomnosti pracovníka tohoto krizového centra, bez přítomnosti matky.

* Matka (stěžovatelka v řízení před Ústavním soudem) je povinna nezl. Jana do Krizového centra Spondea ke styku s otcem přivést a po ukončení styku s otcem z krizového centra odvést.

V ústavní stížnosti stěžovatelka - stručně shrnuto - vede polemiku s rozhodovacími důvody, které vedly soud I. stupně k nařízení předběžného opatření, a uvádí své subjektivní výhrady proti styku nezletilého s otcem. Poukazuje především na listinné důkazy o zdravotním stavu syna a na násilnické sklony otce. Podle jejího názoru je i nevhodné prostředí pro styk nezletilého Jana s otcem, vhodnější by byl styk v domácím prostředí za přítomnosti matky. Stěžovatelka proto navrhla odložit vykonatelnost napadených rozhodnutí obecných soudů a současně navrhla jejich zrušení.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší v daných souvislostech přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995), o což stěžovatelka svou ústavní stížností usilovala. Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly a nebyly stěžovatelkou ani tvrzeny.

Z odůvodnění napadených usnesení Okresního soudu Brno-venkov a Krajského soudu v Brně, jak jsou vpředu označena, vyplývá, že tyto obecné soudy rozhodly v souladu se zákonem a že byly splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření ( a ). Dále lze konstatovat, že z jejich odůvodnění vyplývá, že skutkově bylo dostatečně zjištěno, že je nutné prozatímně upravit styk nezletilého s otcem za nepřítomnosti matky a zajistit dodržení jedné ze základních zásad rodinného práva, vyjádřené jak ve vnitrostátních pramenech rodinného práva, tak i v mezinárodních pramenech, a to styku nezletilého s oběma rodiči, tedy i s otcem (srov. např. znění ust. , o rodině, ve znění pozdějších předpisů).

Z takto rozvedených důvodů Ústavní soud neshledal, že by v dané věci došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky, její ústavní stížnost proto posoudil jako zjevně neopodstatněnou. Její zjevná neopodstatněnost je pak dána povahou vývodů ústavní stížnosti a konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.

Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [ ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno. Návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. srpna 2006