Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
51310.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 358/06
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MAFA, spol. s r. o., se sídlem Brno, Živanského 6, zastoupené JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem Hradec Králové, Orlická 163, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 3. 2006, čj. 5 Afs 24/2005 - 44, t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným rozsudkem byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatelky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2004, čj. 29 Ca 246/2004 - 16, kterým bylo zastaveno řízení ve věci žaloby podané proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 19. 8. 2004, protože stěžovatelka nesplnila poplatkovou povinnost, ačkoli jí soud k zaplacení poplatku vyzval a upozornil, že řízení bude zastaveno, jestliže poplatek ve lhůtě 10 dnů nebude zaplacen. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s právním názorem Krajského soudu v Brně.
Stěžovatelka ve stručné ústavní stížnosti tvrdí, že došlo k porušení jejího "práva na soudní ochranu a byla jí odňata možnost před soudem jednat". Namítá, že ustanovení zákona o soudních poplatcích, pokud stanoví, že poplatek ve věcech správního soudnictví lze, s účinky zrušení usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, uhradit jen do okamžiku, kdy rozhodnutí nabude právní moci, je nezákonné, neboť představuje porušení rovnosti účastníků.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Zákon č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, rozeznává, v § 43 odst. 2 písm. a) , jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
Ústavní soud konstatuje, že představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústav y ČR). Není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Jeho úkolem je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, ovšem pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. Tak tomu ovšem v tomto případě není. Stěžovatelka, ačkoliv její podání sepsal advokát, nepodala Ústavnímu soudu žádnou ústavně-právní argumentaci, a dokonce ani žádnou relevantní argumentaci právní.
Podle závěru Ústavního soudu, který pochopitelně není vázán argumentací stěžovatelky, není jasné, jak mohlo dojít, rozhodnutím správních soudů, k její diskriminaci (porušení principu rovnosti účastníků řízení), protože ustanovení § 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, se aplikuje obecně na všechny tam typově vymezené situace. Protože Ústavní soud neshledal ve věci žádné porušení ústavního pořádku, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji odmítl, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2006
František Duchoň, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu