Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 432/06

Ústavní soud rozhodl dne 9. srpna 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. K., právně zastoupeného JUDr. Danielem Balounem, advokátem AK se sídlem Kpt. Jaroše 110, 339 01 Klatovy, na průtahy v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, t a k t o:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 1. 6. 2006, se stěžovatel domáhal vydání nálezu, kterým by Ústavní soud vyslovil, že Městský soud v Praze průtahy v řízení vedeném pod sp. zn. zasáhl do základního práva stěžovatele na vyřízení věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě, a základního práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, garantovaných a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud Městskému soudu v Praze zakázal, aby pokračoval v průtazích v řízení vedeném pod sp. zn. , a přikázal mu, aby o věci neprodleně jednal a rozhodl. Dále se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud uložil Městskému soudu v Praze povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení před Ústavním soudem ve výši 2 150,- Kč k rukám advokáta JUDr. Daniela Balouna, a to do tří dnů od právní moci nálezu.

II.

Z podané ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal dne 10. 12. 2003 u Městského soudu v Praze proti žalovanému Garančnímu fondu obchodníků s cennými papíry žalobu o zaplacení částky 400 000,- Kč s příslušenstvím. Dne 16. 3. 2004 vydal Městský soud v Praze platební rozkaz, kterým uložil žalovanému, aby do 15 dnů ode dne doručení platebního rozkazu zaplatil žalobci pohledávku ve výši 400 000,- Kč s příslušenstvím a dále zaplatil žalobci náklady řízení. Proti platebnímu rozkazu podal žalovaný Garanční fond obchodníků s cennými papíry odpor a vydaný platební rozkaz byl zrušen. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že J. K., který byl taktéž zákazníkem KTP Quantum, a. s., podal téhož dne a ze stejných důvodů proti žalovanému Garančnímu fondu obchodníků s cennými papíry u Městského soudu v Praze také žalobu. Dne 31. 12. 2004 byl v jeho sporu vydán rozsudek, kterým soud žalobě vyhověl a uložil tomuto fondu povinnost vyplatit žalobci náhradu. Proti rozsudku městského soudu podal Garanční fond obchodníků s cennými papíry odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze tak, že rozsudek Městského soudu v Praze potvrdil; tento rozsudek nabyl právní moci a Garanční fond obchodníků s cennými papíry svoji povinnost vyplývající z rozsudku J. K. splnil a dlužnou částku v plné výši uhradil. Nicméně proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný fond dovolání, a právě tato skutečnost vyvolala situaci, v níž Městský soud v Praze porušil ústavně zaručená práva stěžovatele, neboť před zahájením meritorního projednávání jeho žaloby v prvním stupni soud vyčkává rozhodnutí dovolacího soudu o podaném dovolání v obdobné věci.

III.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a dospěl k závěru, že podaný návrh je nepřípustný.

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení .

V souladu s ust. , je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ).

Z přiloženého spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel si na průtahy v řízení stěžoval u předsedy Městského soudu v Praze podáním ze dne 30. 3. 2006. Na tuto stížnost mu odpověděl místopředseda soudu přípisem ze dne 6. 4. 2006, že důvodem, proč nejsou věci zatím nařizovány k meritornímu projednání, je řízení o dovolání před Nejvyšším soudem ČR v jiné právní věci, které řeší jako tzv. pilotní spor problematiku, jež je předmětem ostatních dosud nerozhodnutých řízení.

Novelou , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), provedenou , byla v právním řádu s účinností od 1. července 2004 zakotvena nová úprava stížnosti na průtahy v řízení, na níž nyní navazuje institut návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu ( zákona o soudech a soudcích). Právě využití postupu podle uvedeného ustanovení považuje Ústavní soud po 1. červenci 2004 za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti z pohledu ust. ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v řízení před obecnými soudy (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 23. srpna 2004,

ze dne 20. září 2004,

ze dne 29. září 2004).

Z vyjádření Městského soudu v Praze, které si Ústavní soud vyžádal, a které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 26. 7. 2006, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu ust. § 174a zákona o soudech a soudcích, v předmětné věci nepodal.

Protože stěžovatel před podáním ústavní stížnosti uvedeného procesního prostředku ochrany práv před průtahy v řízení podle ust. zákona o soudech a soudcích nevyužil, soudce zpravodaj ústavní stížnost (veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů) podle ustanovení odmítl jako návrh nepřípustný, když za dané procesní situace neshledal splnění podmínek pro postup dle ust. cit. zákona.

Ústavní soud konečně neshledal důvod vyhovět ani návrhu stěžovatele, aby byla Městskému soudu v Praze uložena povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení před Ústavním soudem. Podle ustanovení je možné, aby soudce zpravodaj na návrh stěžovatele podaný před prvním ústním jednáním rozhodl, že náklady na jeho zastoupení zcela nebo zčásti zaplatí stát, ale pouze v případě, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta. Ústavní soud taktéž s ohledem na okolnosti případu neshledal, že by šlo o "odůvodněný" případ ve smyslu ustanovení , kdy by bylo na místě uložit placení nákladů řízení, jež jinak zásadně nesou účastníci sami, jinému účastníkovi či vedlejšímu účastníkovi.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. srpna 2006

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj