Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 348/06

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V. S., zastoupeného JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 437, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. března 2006, č. j. -20, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Vrchní soud v Praze rozhodl v řízení o zrušení práva společného nájmu bytu o otázce věcné příslušnosti tak, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy. Toto rozhodnutí blíže neodůvodnil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, neboť Vrchní soud v Praze své rozhodnutí o věcné příslušnosti žádným způsobem neodůvodnil. Stěžovatel tak neobdržel informaci o tom, proč nebyla jeho námitka věcné nepříslušnosti Okresního soudu v Hradci Králové akceptována. Stěžovatel považuje za nesprávné i samotné rozhodnutí o tom, že k projednání věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy. K tomu uvedl, že je mu známo, že judikatura Vrchního soudu v Praze a Vrchního soudu v Olomouci, jakož i samotná judikatura Vrchního soudu v Praze k otázce aplikace (dále jen ""), je rozporná, což podložil poukazem na judikaturu Vrchního soudu v Praze v problematice smluv vzniklých při leasingovém financování. Dle názoru stěžovatele napadené rozhodnutí protiprávně zasáhlo do procesních práv stěžovatele jako účastníka řízení. Vyjádřil přesvědčení, že rozhodnutí soudu vydaná při aplikaci , by měla být vždy odůvodněna jednak za účelem seznámení účastníků řízení, jednak za účelem sjednocení judikatury. Zájem na vyhovění podané ústavní stížnosti je nejen na straně stěžovatele, ale obecně v zájmu veřejnosti.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svých základních práv obsažených v ě, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Námitky stěžovatele se týkaly dvou okruhů problémů: jednak samotného posouzení věcné příslušnosti a přikázání věci do příslušnosti okresního soudu, a dále skutečnosti, že usnesení Vrchního soudu v Praze neobsahovalo žádné odůvodnění. Ohledně problematiky posouzení věcné příslušnosti Ústavní soud konstatuje, že Vrchní soud v Praze postupoval způsobem a postupem předvídaným zákonem () posoudil věcnou příslušnost soudu. Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (y ČR), tak nemá důvod zasahovat do jurisdikční činnosti obecného soudu. Jestliže stěžovatel namítal, že neexistuje jednotná judikatura obecných soudů v otázce stanovování věcné příslušnosti, pak Ústavní soud zdůrazňuje, že k výkladům právních předpisů a sjednocování judikatury obecných soudů je ze zákona povolán Nejvyšší soud ČR ( a násl. , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů). Ústavnímu soudu přísluší rozhodovat toliko o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Pouze na okraj a nad rámec výše uvedeného Ústavní soud uvádí, že samotné posouzení věcné příslušnosti v dané věci (řízení o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu) považuje za naprosto správné a nemá proti němu žádné výhrady.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti, Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 9. srpna 2006

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu