Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 346/06

Ústavní soud rozhodl dne 31. července 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti Mgr. M. B., zastoupené Mgr. Karlem Tománkem, advokátem, Advokátní kancelář v Čerčanech, Sokolská 505, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9.3.2006, č.j. -88, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15.7.2004, č.j. -53, rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 12.9.2002, č.j. FŘ - 4690/11/02, dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 6 ze dne 12.12.2001, č. 1010001396, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 13.6.2006 se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva a svobody plynoucí z y ČR, , , d (dále jen " ") a Paktu o občanských a politických právech.

Obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před nalézacím a kasačním soudem, která jejich vydání předcházela, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje především v neprovedení důkazů, které navrhovala k prokázání svých tvrzení. Stěžovatelka navrhovala, aby písemné matematické výstupy byly doplněny ústním výkladem jejího manžela, který by v řízení vystupoval jako svědek. Provedením tohoto důkazu měla být objasněna souvislost mezi předkládanými výpočty a náklady jako daňově uznatelnými výdaji. Dále nebyl proveden důkaz svědeckou výpovědí jednatele společnosti IMPACT, s.r.o., J. B., ale pouze jiným zástupcem společnosti, který byl o případu informován pouze částečně. Dle názoru stěžovatelky bylo bezpochyby prokázáno, že formou subdodávek (matematických výpočtů) jí byly poskytnuty služby od Ing. K. B., který si další část subdodávek nechal zpracovat od zahraničního subjektu (Tolland Enterprises Ltd.). Stěžovatelka má dále za to, že jednotlivé důkazy, kterými dokládala svá tvrzení, byly vyhodnoceny v rozporu s jejich obsahem buď jako irelevantní pro dané řízení, nebo jako příliš obecné, a tedy nic neprokazující. Stěžovatelka má za to, že z odůvodnění napadených rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. že skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.

Ústavní soud přezkoumal skutkovou a právní stránku věci, a poté dospěl k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí nebo čtvrtou instancí v systému všeobecného soudnictví a že není vrcholem soustavy obecných soudů, ani není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným. Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že interpretace právních předpisů obecnými soudy může být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté y, a zasáhne tak do některého ústavně zaručeného základního práva; to však není případ stěžovatelky.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zastává názor, že soud není v zásadě povinen každému důkaznímu návrhu vyhovět, jestliže přesvědčivě vyloží, o které důkazy se opíral, a odpovídajícím způsobem se vypořádá i s důvody, proč nevyhověl návrhům na provedení důkazu (např.

, Sb. n. u. ÚS, svazek č. 8, nález č. 60).

Stěžovatelka opakuje námitky již vznesené před obecnými soudy, a staví tak Ústavní soud do role další přezkumné instance, která mu nepřísluší. Ústavní soud již opakovaně judikoval, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z a z dalších ustanovení y, není možno vykládat tak, aby se garantoval úspěch v řízení. V právních závěrech obecných soudů neshledává Ústavní soud nic, co by opravňovalo jeho zásah.

Přehodnocování důkazní situace a provádění navržených důkazů není nekonečným procesem. Ústavní soud nemůže znovu "přehodnocovat" hodnocení jednotlivých důkazů obecnými soudy. Ústavní soud nemůže obecným soudům ukládat, jak mají hodnotit doklady, kterými má být prokázáno uskutečnění dodávek od zahraniční společnosti v podobě zpracovaných dat, jestliže byly zachovány principy spravedlivého procesu. Nejvyšší správní soud přesvědčivě vysvětlil, proč je nevýznamné prokazovat ústní interpretací matematických výpočtů podloženost a využitelnost sociomapovací metody (str. 4) a na toto odůvodnění Ústavní soud odkazuje.

Ze spisového materiálů je dále zřejmé, že se dokazování orientovalo především na prokázání skutečného poskytnutí dodávek a jejich následné využití při zajištění, dosažení a udržení příjmů stěžovatelky ve smyslu , o daních z příjmů. Obecné soudy svá rozhodnutí řádně odůvodnily a jak vyplývá ze shora uvedeného, Ústavní soud v jejich postupu nespatřuje vykročení z ústavně konformního rámce.

Pokud jde o tvrzené porušení y ČR, s ohledem na jeho systematické zařazení v ě je zřejmé, že uvedený článek v podstatě garantuje zásadní principy činnosti soudní moci, nikoliv však subjektivní ústavní práva. Z tohoto hlediska se tedy podle názoru Ústavního soudu nelze uvedeného článku dovolávat.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost dle ustanovení , o Ústavním soudu, v platném znění, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 31. července 2006

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost: Ivana Šmerdová