Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 73/06

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem Hradec Králové 3, Komenského 241, PSČ: 500 03, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, ze dne 30. 11. 2005, čj. - 55, takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel ve včasné ústavní stížnosti, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a je tedy způsobilá dalšího projednávání, navrhl zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec (dále jen ""), kterým bylo rozhodnuto, že blíže označené soudkyně Okresního soudu v České Lípě (dále jen "okresní soud") nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci, vedené u okresního soudu pod sp. zn. .

Námitku podjatosti podal stěžovatel na základě skutečností, které dovodil z "Analýzy mediální prezentace kauzy K.", "Stanoviska ke skutečnostem obsaženým, příp. odvoditelným z Analýzy" a příloh k tomuto Stanovisku. Z nich stěžovatel dovodil, že na všechny soudce České republiky, tedy i uvedené soudkyně okresního soudu, je vyvíjen nepřípustný mediální a politický tlak. V této souvislosti poukázal na nález sp.zn.

, podle něhož nelze při rozhodování o námitce podjatosti vycházet pouze z pochybností o poměru soudce k věci nebo k osobám, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k pochybnostem vedly. Podle stěžovatele , při rozhodování o nepodjatosti soudkyň okresního soudu, pochybil v tom, že se téměř nezabýval jeho argumenty a vycházel především z prohlášení soudkyň. se, ve smyslu judikatury Ústavního soudu (nález ze dne 29. 11. 1996,

sp. zn.

), nevypořádal se všemi argumenty a důkazy, které byly v řízení vzneseny.

Stěžovatel tvrdí, že napadeným usnesením porušil jeho právo, garantované d (dále jen ""), podle něhož se každý může domáhat ochrany svého práva u nezávislého a nestranného soudu, a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), podle kterého má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem. Poukázal na předchozí judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, z níž vyplývá, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci se zakládá nikoli pouze na jeho skutečně prokázané podjatosti, ale i tehdy, jestliže "lze mít pochybnosti o jeho podjatosti" (správně má být nepodjatosti). Podle stěžovatele je proto třeba i v jeho případě uplatnit tzv. teorii zdání, podle níž nestačí, že soudce je nestranný, ale musí se jako takový jevit v očích účastníků řízení a veřejnosti. K vyloučení soudců z projednávání jeho věcí postačí, pokud se mu podaří prokázat důvodnou pochybnost o tom, že jeho věc rozhodují nezávislí a především nestranní soudci.

Stěžovatel poukázal na aktivity Ministerstva spravedlnosti, spočívající v jeho požadavku na zasílání zpráv o stavu řízení ve věcech žalob stěžovatele s tím, že hlavním záměrem ministerstva je vyvinout tlak na soudy, aby rozhodovaly o stěžovatelových žalobách v souladu s přáním představitelů moci výkonné a zákonodárné. Toho si musely být vědomy i uvedené soudkyně okresního soudu.

Po posouzení ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že je návrhem zjevně neopodstatněným.

Stěžovatel založil svou ústavní stížnost na premise, že k vyloučení soudce z projednávání věci postačí, vzniknou-li pochybnosti o jeho nepodjatosti. Tyto pochybnosti dovozuje z vlivu, jaký politické špičky exekutivy a legislativy uplatňují na projednávání stěžovatelových žalob, a zejména z činnosti Ministerstva spravedlnosti. K tomu považuje Ústavní soud za nezbytné uvést, že aktivity některých politiků, na které stěžovatel poukázal, ať už měly v minulosti podobu verbálních projevů vůči mediím nebo byly jinak zaměřeny na vytvoření negativní atmosféry ve vztahu ke stěžovatelovým žalobám, jsou v podmínkách právního státu nepřípustné.

V projednávané stížnosti stěžovatel přizpůsobil svou argumentaci názorům, obsaženým v dřívějších rozhodnutích Ústavního soudu vztahujících se k podobné problematice stěžovatele (viz např. usnesení ze dne 6. 2. 2006,

sp. zn.

). Ani v této stížnosti nepřinesl stěžovatel žádnou podstatně novou argumentaci. Stěžovatel se sice snaží prokázat, že obecný tlak moci výkonné (Ministerstva spravedlnosti), ovlivňuje nepodjatost konkrétních jednotlivých soudců. Stěžovatelova snaha o propojení obecného s jednotlivým relevantní argument pro zpochybnění nezávislosti konkrétních soudců nepředstavuje. Jak Ústavní soud již v předchozích rozhodnutích uvedl, kroky výkonné či zákonodárné moci, které stěžovatel zmiňuje, nemohou samy o sobě zpochybnit nepodjatost konkrétních soudkyň v konkrétním řízení, o jejichž vyloučení bylo napadeným rozhodnutím krajského soudu rozhodnuto. Stěžovatel neprokázal užší vztah mezi konkrétními projevy tohoto politického tlaku a konkrétními rozhodujícími soudci.

S ohledem na to Ústavní soud neshledal v napadeném usnesení krajského soudu porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces podle y a Úmluvy. Proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. července 2006

František Duchoň, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu

Za správnost vyhotovení:

Naděžda Řeháčková