Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 323/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Ivany Janů, v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele M. D., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem, AK Kačmařík & Korta, K. Sliwky 126, Karviná-Fryštát, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 9. března 2006 a proti rozsudku Okresního soudu v Karviné sp. zn. ze dne 29. listopadu 2005, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné jako účastníků řízení. takto:

Ústavní stížnost s e odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Stěžovatel se domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, jimiž byl zjednodušeně řečeno uznán vinným ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) trestního zákona, neboť řídil motorové nákladní vozidlo přesto, že mu byla rozhodnutím správního orgánu dříve uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 16-ti měsíců, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce, jehož výkon byl podmíněně odložen na dobu jednoho roku, a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Stěžovatel svou vinu nepopíral, namítal však, že obecné soudy nesprávně vyhodnotily konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání a rozhodly odsuzujícím rozsudkem, ač byly splněny předpoklady pro tzv. odklon, konkrétně pro podmíněné zastavení trestního stíhání, jak navrhoval. Tím podle stěžovatele porušily jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu y.

Ústavní soud si vyžádal k posouzení stížnosti soudní spis Okresního soudu v Karviné , načež dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je nucen znovu zdůraznit, že není pravidelnou přezkumnou instancí v systému obecného soudnictví, není vrcholem jejich soustavy, jak vyplývá z , a y. Pokud soudy postupují v souladu s hlavou pátouy, Ústavní soud na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (y). Ze stížnosti ani ze spisů přitom nevyplývá, že by stěžovatel byl zkrácen ve svých právech garantovaných pátou hlavouy. Opětovně tedy Ústavní soud uvádí, že hodnotit obecnými soudy již zhodnocené důkazy, počítaje v to i hodnocení stupně společenské nebezpečnosti jednání stěžovatele, může jen za předpokladu existence zcela extrémního nesouladu mezi závěry obecného soudu a skutečnostmi, z nichž soud při hodnocení vycházel. Takovou závažnou diskrepanci v daném případě neshledal. Stěžovatel v podstatě opakuje argumentaci, kterou již uplatnil v řízení před odvolacím soudem. Se všemi námitkami stěžovatele se přitom oba zmiňované soudy přesvědčivě vypořádaly a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Ústavní soud poznamenává, že je na zvážení soudu, jak věc meritorně vyřeší, zda vzhledem ke konkrétním skutkovým okolnostem ve spojení s právní kvalifikací skutku přistoupí k podmíněnému zastavení trestného stíhání, ke schválení narovnání či zda dospěje k závěru, že účel trestního stíhání lépe naplní odsuzující rozsudek. Není úkolem Ústavního soudu, aby nalézací soud, který rozhoduje v souladu se zásadami bezprostřednosti a přímosti trestního řízení, v této úvaze nahrazoval.

Z těchto důvodů Ústavní soud stížnost dle , o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. července 2006

František Duchoň v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení :

Jitka Chmelová